Už jsi někdy měl pocit, že je tvoje práce úplně na HO…? A co když zjistíš, že to není jen ta tvoje, ale všechny práce kolem tebe jsou tak trochu fraška? Až 40 % lidí má podezření, že kdyby jejich zaměstnání zmizelo, nikdo by si toho pořádně nevšiml.
Tady stojí čtyři lidé, kteří předstírají, že vědí, proč to všechno dělají, a snaží se přesvědčit sebe navzájem i všechny přihlížející, že jejich úsilí má smysl. Bojují s gravitací, visí, skáčou, houpou se – a dělají všechno, aby je někdo neprokoukl. 100 kilo oceli je staví do bizarních situací, kde každý pokus o efektivitu končí absurditou. Hudba Emy Brabcové rytmizuje jejich pokusy, omyly a náhodné katastrofy. Diváci jsou zataženi do hry, která je čím dál šílenější. Snaha dokázat, že právě ta jejich práce má význam, se mění v komickou a neočekávanou lekci o smyslu, nebo jeho nedostatku.
Stilllife volně rezonuje s myšlenkou „bullshit jobs“ Davida Graebera, práce, která se neustále vykonává, ale jejímu smyslu nelze přijít na kloub. Přesto tu zbytečnost proměňují ve hru, humor a zvláštní druh klidu uprostřed chaosu.
Námět: Martina Vaněčková
Účinkují: Martina Vaněčková, Lucie Stratilová, Jan Brand, Jiří Hlaváč, Ema Brabcová
Hudba: Ema Brabcová
Supervize a pohybové laboratoře: Eliška Brtnická
Konzultace projektu: Markéta Vacovská
Scénografie: Martina Vaněčková
Kostýmní design: Lucie Bartošová, Martina Vaněčková
Produkční: Radka Šámalová (radka@tutocirk.cz, +420 737 190 798)
Work-in-progress prezentace: listopad 2026
Premiéra: léto 2027
Představení vzniká v rámci rezidenčního programu CIRQUEONu.
Rezidenční program je realizován s finanční podporou hl. m. Prahy a Ministerstva kultury.
Foto, video: Jakub Dušek
