Jak poznat a zaznamenat chvíle před roztřepením? Jakou podobu může mít vyprávění? Jak vyprávět beze slov? Existují pohyby, které přežijí smrtelná těla? Může být mysl fyzická? Může být pohyb druhem poezie? Kde se literatura a pohyb sbíhá? To, co je důležité se mění v čase? Co zůstane?
Literaturu a pohyb, fyzický i ten neviditelný, kterým je třeba denní snění, cestování mezi myšlenkami a nápady, vnímám jako zdroj inspirace, svobody a soustředění umožňující nám nechat se pohltit daným okamžikem. Přestože má pohyb úlohu fyzična, smrtelnosti, pomíjivosti a literatura se vyznačuje schopností věci zadržet, polapit myšlenky i každodenní skutečnosti, rozpohybovat naše těla, aniž by si toho někdo všiml, domnívám se, že tyto prostory často komunikují. Umožňují nám přenést se na místa, která jsme si dříve nedokázali představit, a zažít tak trochu magie.
Mojí snahou je vyprávět o těchto cestách příběhy, jenž mohou vypadat jako vystoupení, setkání, zvuky, texty, pohyby… Tedy nacházet jejich vhodné formy. Volně se mezi nimi pohybovat, rozbíjet je a občas znovu slepovat. Hledat a zaznamenávat chvíle před roztřepením.
Vycházím z pohybů na laně a provázkových obrázků / příběhů, které jsou často považovány za jeden z prvních uměleckých projevů rozšířený ve všech oblastech světa, kde neznali psané slovo. Prstové manipulace se smyčkou provázku tedy představují jedny z prvních komorních performancí, jejichž proces vzniku je spojován s věštěním, mytologií, náboženstvím, rodovým vyprávěním či prostou zábavou a radostí z pohybu a vynalézání. Poslední důvod stojí za vznikem tohoto projektu.
Představení vzniká v rámci rezidenčního programu CIRQUEONu.
Rezidenční program je realizován s finanční podporou hl. m. Prahy a Ministerstva kultury.
Foto: Jakub Urban
