Flotsam and Jetsam je původně námořnický termín popisující trosky/sutiny/objekty, které byly ztracené omylem z lodi (flotsam), anebo byly záměrně zahozené (jetsam), ať už z jakéhokoliv důvodu. Nemožnost určit na první dobrou co je omylem nebo záměrné ztracené vnímají umělci jako bohaté téma i pro mimomořskou zkušenost, ať už z pohledu fakticky objektového, tak metaforického.
Z hlediska objektového výzkumu je i zajímavá otázka/paradox, jak v civilním kontextu, tak kontextu uměleckém: Co vytváří záměrně vyhozenou/položenou instalaci předmětů, a co zůstává pouhým odpadem? Lze říct o náhodně nalezeném předmětu, zdali byl vyhozen nebo ztracen? A jak to je u vlastností/traumat/myšlenek/vzpomínek?
Ztrácí je jedinec mimochodem, nebo je záměrně odhazuje (termín flotsam and jetsam se v angličtině používá i tímto metaforickým způsobem, označující co člověk za život musel ztratit/odhodit ze sebe aby mohl pokračovat). Téma jako takové a vizuální obrazy s ním spojené jsou velmi silným odrazovým můstkem pro výzkum umělců, vnímají ho jako velmi aktuální téma se kterým chtějí pracovat s nadhledem a důvtipem.
Dalším aspektem je využití přístupu k tělu jako k neživé hmotě, nebo k předmětu k objektové manipulaci. Jakým způsobem se mění vztah dvou performerů, když se jeden stává “žonglovaným”? Cítíme velký potenciál jak pro určitou práci s hierarchií, tak s důvěrou a odevzdávání vlastní tělesnosti někomu jinému. Jak člověk může žonglovat tělem, slovy; nebo nechat předmět sám tancovat, performovat?
Iniciací projektu je snaha dvou rozličných umělců, kteří již na jednom projektu spolupracovali (v rámci souboru Farmy v Jeskyni, během zkoušení a natáčení performativního filmu EFEMÉRY), prozkoumat rozličnost jejich aspektů performativního umění, které jsou pro každého hlavním zdrojem zájmu v jejich umělecké praxi, a najít způsob jak otevřít způsob komunikace.
Lukas Blaha Bliss studoval na pražské HAMU, od té doby konzistentně pracuje a tvoří na tuzemské divadelní, taneční, ale i cirkusové scéně. Jeho interdisciplinarita mu pomáhá kombinovat různé tvůrčí postupy a principy, zejména pak práci se slovem, improvizací, humorem ,objektem a pohybem. Spolupracuje mj. také se Spitfire Company, Tantehorse, Pocketart, My Kluci co spolu chodíme (soubor, který i spoluzaložil a podílí se aktivně na jeho dramaturgické i režijní linii). V jeho vlastní autorské tvorbě se zaměřuje na synkrezi objektového divadla s určitou absurdní poetikou. Příkladem je sólové představení Lavabo, dále STILL WAITING_BECKETT 2050 nebo DÓ.
Inspiruje se “Organic juggling”(Stefan Sing), “Harmonic Throws” (Jonathan Lardillier) a v neposlední řadě “Language of Objects” (Ben Richter). Metody které se věnují jak organičnosti žonglování tak snaze ji “odcirkusovat” a vnímat techniku žonglování jako určitý klíč k hravosti a způsobu práce s předmětem.
Andrej Štěpita studoval na renomovaném SEAD, a učil se a inspiroval celou řadou současných tanečníků i tvůrců (V. Osojnik, M. Ronda, E. Torroja, I. Spencer, J. Hamilton, E. Ernesto, D.Freeman, J. Michellod, M. Blanaru). Spolupracuje se souborem fyzického divadla v Praze – Farma v jeskyni (Efeméry, Commander, Refuge…). Spolupracuje také s vídeňským sdružením Artemporis (struny) a je autorem site-specific projektu „passing/station“ Je zakladatelem oravského festivalu tance a pohybu – Tanečno, který již pátým rokem pořádá ve svém rodném Námestově. S Lukasem se potkali během krátkého projektu “Efeméry” v rámci Farmy v Jeskyni, z jehož původně živého výstupu vznikl krátkometrážní film. MU. Tanečník, a performer.
Autoři/performeři: Andrej Štěpita, Lukas Bliss
Hudba: David Herzig
Konzultace: Filip Zahradnický
Foto, video: Jakub Dušek
Představení vzniká v rámci rezidenčního programu CIRQUEONu.
Rezidenční program je realizován s finanční podporou hl. m. Prahy a Ministerstva kultury.
