Hrazda, stejně jako šála, přináší pohyb, který pro mnohé z nás býval celkem přirozený. Jako děti jsme lezli po stromech, houpali se na hřištích a větvích, viseli za nohy. Dnešní mládež se těmto radovánkám neoddává již zdaleka tolik, a tak u ní některé dovednosti a schopnosti, odhad a důvěra ve vlastní tělo trochu zahálí. Hrazda je na rozdíl od šály o něco méně náročná v začátcích. O to ale následně s postupem obtížnosti roste nepohodlí
ve složitějších prvcích. Nabízí možnost zavěsit se či si sednout nebo stoupnout na tyčku a v tu chvíli v podstatě nevyužívat příliš mnoho síly a energie na vytrvání na hrazdě (na rozdíl od šály). Při složitějších prvcích ale
kombinace ocelové tyčky a pevných lan omotávajících se okolo částí těla může některým studentům přinášet diskomfort, a tito většinou pak přejdou na šály.