Základ souboru Bratři v tricku tvoří duo artistů (Adam Jarchovský a Václav Jelínek), které začalo působit v květnu roku 2009. Specializací těchto artistů je propojování technicky náročného žonglování s artistickým i jiným pohybem a hereckým výrazem. Představení Bratrů v tricku už měly možnost shlédnout tisíce lidí v České republice, Španělsku, Finsku, Švédsku, Lotyšsku, Slovinsku, Bosně a Hercegovině, Makedonii, Izraeli, Ukrajině, Itálii, Polsku, Slovensku a v neposlední řadě v Číně na světové výstavě EXPO 2010 v Šanghaji, kde v rámci projektu V.O.S.A reprezentovali Českou republiku. Nejvýrazněji se do povědomí diváků zapsali inscenací Plovárna z roku 2013, na které s nimi spolupracovala artistka Kristýna Vlčková a režisérka Veronika Riedlbauchová. V dubnu uvedou svou další premiéru Funus. O nové inscenaci s Adamem Jarchovským a Veronikou Poldauf Riedlbauchovou rozmlouvala Veronika Štefanová.
Odpovídá Adam Jarchovský…
Sestava souboru Bratři v tricku pro tento inscenační projekt rozšířila. Koho v představení uvidíme a jaké disciplíny tito artisté do inscenace přinesou?
Složení se v průběhu zkoušení ještě měnilo. Nejprve jsme byli čtyři – já, Vašek, Kristýna Žebrová a Jakub Tvrdík. Kristýna je tanečnice a akrobatka a Jakub Tvrdík je herec. Jakub měl ale mnoho závazků v Klicperově divadle v Hradci Králové, a tak po pár měsících musel projekt opustit. V této prekérní situaci jsme začali přemýšlet o Kláře Hajdinové a Mattiovi Commisovi. Mattia je žonglér a akrobat, Klára je také akrobatka. Oba pracují spolu, takže do Funusu přinesli už hotový materiál. Myslím, že máme dobrý tým a těším se na hraní a cestování ve společnosti těchto lidí.
Co nového ti tento projekt dal jako profesionálnímu artistovi? Naučil ses nějaké nové disciplíny, nebo jsi spíše prohloubil své herecké dovednosti?
Myslím si, že Funus mě naučil zejména zvládat stres. Během zkoušení bylo mnoho problémů, které jsme museli vyřešit. Techniku trénuji kontinuálně, takže těžko říct, jestli její zlepšování můžu připisovat právě Funusu. Mám ale pocit, že po zkoušení inscenace se zlepšuji herecky. Spolupráce s Veronikou je vždy obohacující právě v tomto směru. Myslím, že ona je ta, co z našich představení dělá „divadelní nový cirkus“ a ne „nový cirkus s technikou pro techniku“. My už asi nebudeme ti, co budou ohromovat diváky trojnými salty. Doufám však, že diváci si nás oblíbí pro formu a celkový zážitek, tak jako u Plovárny.
Jak dlouho jste inscenaci připravovali?
V našich hlavách asi dva roky, zkoušeme asi 15 týdnů. Z čehož většinu v CIRQUEONU – Centru pro nový cirkus, jehož podpory si moc vážíme a ceníme. Zkoušeli jsme také v Divadle Continuo, kde jsme měli rezidenci a následnou předpremiéru v prosinci 2015.
Odpovídá Veronika Poldauf Riedlbauchová…
V Plovárně byla jasně čitelná dějová linie, situace i vztahy postav. Bude tomu tak i ve Funusu?
To, co mají obě představení společného, je silná divadelnost ve smyslu jasně daných rolí, charakterů a vztahů. Právě dějová linie, a obecně divadelnost jednání a situací, je něco, co mě na novém cirkuse přitahuje a podobně jako v inscenaci Plovárna se toho držíme i ve Funusu. V autorských představeních vždy vycházím z jednotlivých herců a jejich přirozených sklonů. Pro Bratry v tricku, a jak se ukazuje, tak také pro přizvané hosty, je charakteristický smysl pro komičnost a pro gagy. Ve Funusu se tedy opět projeví silná tendence ke grotesce. Na naší nové inscenaci mě však baví její posun směrem k tragikomickému grotesknu, a to díky prostředí, ve kterém se projevuje.
Proč zrovna název Funus?
S námětem jsem přišla za kluky já. Téma pohřbu mě provokovalo možnostmi vzniku bizarních situací. Pohřební ceremonie je záležitost velmi slavnostní a očekává se určitý typ chování. A právě střet tohoto oficiálního světa s neočekávatelným jednáním postav je velmi vděčná okolnost pro rozehrání černé grotesky. Navíc konkrétnost prostředí umožňuje posun do poetických obrazů vzpomínek. Tato snová linie je ve Funusu daleko více rozehrána, než byla v Plovárně. Je to takový pohřební koktejl bizarnosti, humoru i nostalgie, kontrastnosti a obrazivosti, namíchaný pomocí cirkusových disciplín.
S jakými výrazovými prostředky – cirkusovými i divadelními – ve Funusu pracujete?
Bratři v tricku přizvali do svého souboru další tři hosty, a proto se v inscenaci vedle žonglování objeví také párová akrobacie a akrobacie u tyče. Cirkusové disciplíny jsou však jen odrazovým můstkem k divadlu. Co se divadelních prostředků týče, je to kromě jasně daných charakterů, vztahů a situací také využití scénografických objektů jako prostředku k jednání a rovněž použití cirkusových disciplín v nových významových kontextech. Baví mě, když se kuželka může stát něčím jiným, když pohyb neukazuje jen artistnost provedení, ale je sdělný sám o sobě. V tom spočívá také způsob naší práce; hledáme nejen technický materiál, ale především významy, nové vztahy a metafory. V tomto smyslu se domnívám, že Funus pokročil ještě dále než Plovárna.
Se souborem Bratři v tricku a režisérkou Veronikou Poldauf Riedbauchovou se budete moci setkat 7. dubna 2016 ve 20h v rámci pravidelných Gaučingů v CIRQUEONU – Centru pro nový cirkus.
Premiéra Funusu bude 27. dubna 2016 v Jatkách78.
foto: Bratři v tricku
