Už je to týden, co jsme se vrátili z anglického Bristolu, kde proběhla další etapa projektu Educircation, ale stále ve mě ten našlapaný týden doznívá. Právě pro to jsem se rozhodl odložit psaní reportáže, protože jsem chtěl, aby ve mě všechny dojmy dozrály a mohl jsem vám je servírovat co nejlépe.
Letos již proběhly čtyři cykly Educircation, první ve španělské Valencii, druhý v Maďarsku, třetí v Berlíně a nyní čtvrtý v Bristolu. Všemi se jako Adrianina nit táhne tématika social cirkusu, přičemž každý se zaměřuje na určitou cílovou skupinu. V Bristolu to byly děti migrantů. Ale pojďme od začátku.
Celý týden odstartoval výstřel budíku, který protnul tmu mého pokoje v časných ranních hodinách. Byly čtyři ráno a já si začal balit, za půl hodiny jsem již seděl v tramvaji na Hradčanskou, kde jsem měl sraz s Václavem. Vaškova Jana byla té vůle, že nás autem odvezla na letiště, což nám náramně pomohlo, neboť v tomto čase oba trpíme ranní demencí. Pak už šlo vše hladce a až kýčovitě romanticky působil východ slunce, který nás doprovázel při vzletu – příští zastávka: Amsterdam.
Až otřes letadla při přistání nás probudil, měli jsme příští čtyři hodiny strávit na letišti v Amsterdamu. Nutno dodat, že velice příjemné. Velice záhy jsme totiž zjistili, že snad každý obchod na letišti nabízí ochutnávky lokálních sýrů, zejména Goudy, a tak bylo o zábavu postaráno. I když upřímně po dvou hodinách nám to bylo už blbý, tak jsme raději surfovali na internetu v prodejně s elektronikou. Každopádně kvalitně strávený čas, nemyslíte? S popovým evergreenem na rtech jsme opouštěli ono město, o kterém jen andělé vědí, kde ho najít a kam letí pár bílejch vran (ó Amsterdam).
Při výstupu z letadla na malém bristolském letišti si nešlo nevzpomenout na reklamu na lak na vlasy, ve které modelčin účes odolává rozmarům počasí při jejích cestách na různých letištích světa. Tak jako její účes i naše kníry se popraly s deštěm v Amsterdamu, tak teď se silným větrem v Bristolu a byly stále v perfektní kondici. A že to nebyl vítr jen tak ledajaký, Anglie byla totiž v očekávání velké bouře, která byla dokonce ověnčena přívlastkem „Bouře století“. Bouře se nekonala a tak nic nemohlo ohrozit start týdne a workshopu.
Ten však začínal až v pondělí a před námi byl ještě nedělní večer. V hotelu jsme se potkali s Beou, účastnící z Maďarska, která byla na místě jako první. Seznamování jsme neodkládali a nad sklenkou piva jsme se do něj pustili. Společnost nám dělali dva šílení učitelé angličtiny, které zdobil make-up z halloweenské párty noci minulé. Naší seanci vyrušil až telefonát od Rady, hlavní hostitelky workshopu, která nás zvala na show do cirkusového stanu. Neodmítli jsme a nelitovali. Show kloubila prvky hiphopu a parkouru a stála za vidění, ale hlavně nás definitivně naladila na cirkusovou atmosféru, která prostupovala celým týdnem.
Druhý den ráno se naše parta sešla v hale, která se měla na celý týden stát naším pracovním prostorem. Z nám známých tváří tu byla především Hobbit a Rada z Anglie a Rika z Belgie. Z nových tváří tu byli Markela a Panos z Řecka, již zmíněná Maďarka Bea, Španěl Dany, Paul z Belgie a z domácích Vix, Tess, Araceli, Rugine, Bacs, Emily, Sofi, Enzo a naše charizmatická vedoucí Holly. Podtrženo sečteno celá parta čítala dvacet hlav. První den nám ještě scházela česko-německá výprava Götz a Katka, kteří dorazili druhý den.
Každý den se skládal ze dvou částí, té dopolední, kdy jsme pod vedením Holly ochutnávali klaunské umění prostřednictvím mnoha zajímavých cvičení a praktické odpolední s dětmi. Holly jako klaun zasadila své umění do kontextu dramaterapie a její vedení nepostrádalo ani odbornou stránku. Dopolední a odpolední část oddělovala polední pauza, kterou jsme vždy a moc rádi vyplnili nákupem oběda v nedalekém pakistánském bistru, kde měli fantastické jídlo. Spokojení s plným žaludkem jsme čekali na děti, které ovšem již v předstihu přešlapovaly kolem obědvajících lektorů. Workshop byl zaměřen na děti migrantů a tak naše skupina dětí byla pestrý mix dětí s kořeny v Pakistánu, Indii, Rumunsku, Africe, Itálii a Irsku. Celý týden směřoval k páteční show, která byla laděna do halloweenské tematiky. Na různých stanovištích si děti mohly vyzkoušet žonglování, pozemní či závěsnou akrobacii, hoopy, lano či chůdy. Po prvních dnech už jednotlivá stanoviště měla své stále žáky a každý pracoval, jak nejlépe uměl, na své části show.
Workshop v Bristolu neměl jen denní program, Rada nás nešetřila ani večer. Během týdne jsme měli možnost vidět show místního Invisible Circus a také světoznámou Slava’s Snow Show, kam jsme měli díky Hobbitovým známostem téměř volný vstup. Představení to bylo nezapomenutelné a uvažujeme, že si ho zopakujeme v lednu v Berlíně, kde bude po celý měsíc.
Ani jsme si to neuvědomili a už byl pátek. Od ranních hodin byla příprava show v plném proudu. Děti opět dorazily po/během oběda a hned začalo divoké zkoušení, kostýmová zkouška, generální zkouška, make-up a pak jen atmosféra očekávaní, která byla prostoupena nervozitou mladých performerů. Do poslední chvíle se nám podařilo udržet diváky za dveřmi a pak to začalo. Diváci vstoupili do haly za doprovodu chůdařů. Následovala stanoviště s jednotlivými čísly. Transylvánští upíři se houpali na šálách, akrokostlivci stavěli pyramidy, vlkodlak Musa na chůdách předváděl triky s talířem za podpory svých kumpánů a konečně žonglující upíří zombie vyhazovaly diabola a flowersticky. Hrůzostrašnou show diváci ocenili předlouhými ovacemi a nás všechny naplnila radost z odvedené práce. Povedlo se!
Poslední večer nám připravil společnou večeři v asijské restauraci, následně roztančení v příjemném klubu a když pak Rada zavelela k odchodu na koncert kapely Balkan Beat Box s tím, že má volné lístky, vlastně jsem nevěděl, kamže nás to vede. Řeknu vám, večírek to byl adekvátní náročnému týdnu, zkrátka fenomenální! Až nad ránem jsme opouštěli klub a s Václavem zamířili přímo na letiště. A to je asi konec, i když na letišti byla taky legrace, ale Václav nemá rád, když to vyprávím. Dorazili jsme totiž o pět hodin dříve a on si myslí, že to byla moje chyba – a asi že jó. Tak se tedy tímto oficiálně omlouvám : )
Tak tedy brzy nashle a to v Praze! Educircation přijede v lednu a nepochybuji o tom, že to bude další nezapomenutelný týden.
Adam Jarchovský
