V uměleckém výzkumu pro novou inscenaci se zabývám opět visutou hrazdou a tentokrát tím, jaké jsou její klasické parametry a co se stane, když se změní. K výzkumu a tvorbě jsem přizvala Alžbětu Tichou a Filipa Zahradnického. Běžná visutá hrazda má zhruba 60cm na délku, 2,8cm tloušťku a je to kovová trubka uvnitř prázdná. Visí za lana upevněná na okrajích. Tyto parametry souvisí s rozměry a váhou lidského těla a stabilitou – jak těla, tak hrazdy samotné. V rámci výzkumu byly tyto míry změněné, čímž dochází k destabilizaci. Naším objektem jsou plné tyče o délce 3m a tloušťce 8-16mm, s nimiž pracujeme bez zavěšení nebo je zavěšujeme pouze na jedno lanko.
Jak na to reaguje tělo? A jak na to reaguje hrazda? Pohyb se zpomaluje, tělo rozkládá váhu a snaží se stabilizovat. Na pohyb těla hrazda někdy odpovídá změnou tvaru, čímž vytváří nové podmínky nestability. Tenké linie vykreslují v prostoru pohyblivou grafiku, performer je upozaděn, stává se jen organickým závažím. Tato „intuitivní fyzika“ demonstruje nejzákladnější principy bytí v gravitačním poli země. Uspokojivé momenty stabilizace versus nestabilita jako fyzický a duševní stav, který pohání věci kupředu.
Eliška Brtnická a kol. Thin Skin / destabilizace visuté hrazdy - výzkum
