Přinášíme rozhovor s francouzským režisérem Albinem Warettem, který pro české publikum připravuje exkluzivní projekt se zahraničními hosty CIRKOPOLIS vol.1. Na začátku dubna bude mít projekt premiéru v pražské Akropolis. S Albinem jsme hovořili především o jeho vztahu k novému cirkusu a práci s ním.
1. Comment un homme, qui commence la carrière comme un étudiant des
mathématiques, „finit“ au cirque ?
Jak je možné, že muž, který začal studovat matematiku, „skončil“ u cirkusu?
Par un parcours ou les chiffres s’effacent de plus en plus face à
l’humain. Je pratique le théâtre en amateur, dans la rue, partout, au
Lido, et petit à petit il devient évident que c’est cette voie qui
m’attire. Les mathématiques s’effacent, même si l’approche
scientifique peut parfois aider des moments trop passionnés dans
l’artistique.
Stane se to možná tak, že čísla se najednou začnou jevit jako fádní ve srovnání s tím, co nabízí lidský život. Nicméně moje cesta k cirkusu začala u amatérského divadla, pouličního divadla, které mě dostalo až na cirkusovou školu Lido, kde jsem začal divadlo vyučovat. Krok za krokem jsem tak měl možnost zjistit, že divadlo a cirkus jsou dva propojené světy, ve kterých chci žít. A taky jsem zjistil, že matematika se z mého života vytrácí i ve chvílích, kdy se zdálo, že tato exaktní věda může pomoci k posílení vzrušujících uměleckých momentů.
2. Qu´est-ce que tu trouve le plus fascinant sur le cirque contemporain ?
Co tě na novém cirkusu fascinuje nejvíce?
Tous les possibles qui s’y ouvrent. Le cirque aujourd’hui n’a pas peur
de se frotter à ses congénères (théâtre, danse, arts visuels). En
plus, comme il n’est pas encore totalement institutionnalisé, il est
plus libre, moins codifié.
C’est aux artistes d’aujourd’hui d’en établir le répertoire, même si
un répertoire classique de cirque existe déjà. Quel bonheur de vivre
ça au présent.
V podstatě úplně všechno, co v cirkuse můžeme najít. A to hlavně proto, že dnes se cirkus nebojí potýkat se všemi svými příbuznými, tím mám na mysli divadlo, tanec a výtvarné umění nevyjímaje. Díky tomu, že nový cirkus není plně institucionalizovaný a kodifikovaný, je stále ještě svobodným uměním. Repertoár nového cirkusu se utváří tady a teď. Tradiční cirkus nám už určitý repertoár předal a je teď na nás, jak budeme my utvářet ten současný.
3. Pourquoi est-ce que tu fais le cirque contemporain ?
Proč ty děláš nový cirkus?
Là encore, je viens du théâtre. J’y ai éprouvé de grandes passions
artistiques, et aussi de grandes frustrations, quand l’acteur ne
trouve plus son moment présent, quand il reproduit au lieu de vivre.
Le cirque m’a aspiré car les artistes sont „condamnés“ à l’instant
présent sous peine de risque corporel. Ils sont investis dans une
corporalité intense et vibrante, forte de théâtre même lorsque la
performance est mise en avant.
J’y trouve une voix possible pour être pleinement dans le „ici et
maintenant“, qui est l’essence même du spectacle vivant, l’un des
moteurs qui fait toujours sortir les gens de chez eux, ce qui reste
vital pour une société.
Jak jsem už říkal na začátku, je to tím, že jsem si jednou zkusil divadlo, a tak i jeden z nejsilnějších a nejvíce návykových zážitků mého života. Taky jsem si díky divadlu zakusil nejvíce frustrující momenty, kdy jsem ani nebyl schopen vnímat přítomnost a ztrácel jsem se ve snaze napodobovat, místo abych žil. Pro mě je zásadní žít přítomné momenty, ve kterých cirkusový artista tráví celou svou uměleckou kariéru. Cirkusový artista totiž zasvěcuje přítomnému momentu svůj život. Pokud by si nebyl naprosto vědom sebe a svého těla v daném okamžiku svého uměleckého výkonu, mohl by tak svůj život ohrozit. Díky cirkusu jsem tak našel vnitřní hlas, který mi napovídá, jak zůstat vědomě přítomen v každém momentu života. Takzvané „tady a teď“se stává skutečností a já si to s cirkusem intenzivně připomínám. „Tady a teď“, to je jednoduchá formule, která má být hybným motorem každého živého uměleckého představení. Protože jedině tak můžeme diváky vytrhnout z jejich latentního každodenního fungování.
4. Tu enseigne à LIDO, l´école de cirque qui est considérée comme une
des plus prestigieuses. Comme ça tu participes à la formation des
prochains créateurs de cirque contemporain. Est-ce que tu es capable
dire quel sera la prochaine direction/poétique du « cirque
contemporain » ?
Vyučuješ na jedné z nejprestižnějších evropských cirkusových škol. Formuješ tak budoucí generaci cirkusových artistů. Jsi schopen říci, jakou cestou se bude nový cirkus ubírat.
Je suis persuadé qu’il y en aura plusieurs. Il y a déjà tant de débats
et de ruptures sur LES cirques d’aujourd’hui, de demain, d’hier.
La poésie de la piste, la poésie du drame, la poésie de l’esthétique,
le symbolisme. C’est une bonne nouvelle, il est trop tôt pour enfermer
nos pratiques dans un carcan réducteur.
Le meilleur est que j’aime me dire que chacune a sa place.
Je suis même persuadé qu’un artiste de cirque aujourd’hui peut
travailler sur plusieurs choix esthétiques au gré de son parcours et
de ses rencontres.
Jsem si jistý, že ta cesta nebude jen jedna. Už i dnes vidíme, kolik debat se rozvíjí kolem všech těch cirkusů – současný, dnešní, zítřejší, včerejší! Hovoříme o poezii v manéži, poesii v dramatu, estetice i symbolech, ale přitom je nový cirkus tak mladý, že je ještě příliš brzy na to, abychom ho nějak předčasně rámcovali. Každý umělec má právo rozhodnout se podle daných okolností a podnětů, kterou cirkusovou cestou se v novém cirkusu vydá a tyto cesty se nemusí vždy shodovat nebo překrývat.
5. Qu´il est ton succès professionnel le plus grand/le plus importent?
Pourquoi tu le trouve le plus importent ?
Který ze svých cirkusových úspěchů považuješ za nejdůležitější a proč?
Avant tout la formation au Lido. Le fait d’accompagner des artistes en
devenir est un réel bonheur. Suivre un parcours qui oscille entre
exaltation et moments de doutes, qui avance vers une éclosion, est un
bonheur sans cesse renouvellé.
Le fait aussi que j’y apprenne toujours autant sur les techniques et
les enjeux du cirque m’attire.
Côté spectacle, je reste sur le collectif Prêt à Porter, où ensemble
nous avons réussi à marier le texte et une discipline de cirque
pointue et exigeante.
L’une est au service de l’autre et réciproquement, provoquant une
présente décuplée des artistes.
To že učím na Lido. Doprovázet mladé artisty na cestě za jejich uměleckými cíly je radost. Znamená to pro mě, že je doprovázím na jejich cestě, během níž oscilují mezi pochybami a vášní. Navíc se během své pedagogické praxe učím spoustu nových poznatků stran cirkusové techniky, která vždy přitahovala mou pozornost.
Z hlediska tvorby považuju za velký úspěch existenci a fungování našeho souboru Prêt à Porter, ve kterém se nám povedlo unikátním způsobem spojit mluvený jazyk s cirkusovými disciplínami.
6. Si tu aurais la chance choisir quelqu’un pour la coopération
créative qui est-ce que tu choisirais ? Et pourquoi tu choisiris cette
personne là ?
Kdyby sis pro uměleckou spolupráci mohl někoho vybrat, kdo by to byl a proč?
J’admire énormément le travail de la compagnie Peeping Tom. Si j’avais
l’opportunité de les croiser autour d’un projet, je n’hésiterais pas
une seconde.
Pourquoi ? Du travail corporel, rythmique, chorégraphié, qui va se
frotter à des enjeux du cirque et qui possède en lui toute la force
brute d’une intériorité théâtrale. Le rêve…
Obdivuju soubor Peeping Tom. Kdyby někdy nabídli tvůrčí spolupráci, neváhal bych ani vteřinu. A to pro tělesnost, rytmus, choreografii a schopnost v cirkusu obsáhnout celou vnitřní podstatu divadelnosti, která v jejich případě nemá daleko k zobrazování snových větů.
7. Tu va travailler avec sept artistes qui ont été jamais ensemble sur
la scène ; en plus il n´y a pas beaucoup de temps pour des répétions.
Donc est-ce que tu as déjà choisit la méthode comment vous allez vous
avancer vers l´œuvre final ?
Brzy budeš pracovat na novém scénickém projektu se sedmi artisty, kteří spolu na jevišti nikdy nevystupovali. Navíc nemáte mnoho času na přípravu. Jakým způsobem budeš pracovat na finální podobě díla?
Tout d’abord s’appuyer sur les certitudes techniques et les identités
scéniques de chacun.
Nous n’avons pas de temps pour déconstruire, donc il s’agit d’affirmer
qui sont les artistes ici présents.
Le travail collectif, autour de petites chorégraphies circadiennes et
dansées servira tout à la fois d’espace de rencontre et très
certainement de liant pour le spectacle.
Une ligne forte : Utiliser les égos individuels au service d’un
collectif. Pour ce faire, je décide de surtout éviter le spectacle où
les numéros de cirque s’enchainent. Certaines énergies sont capables
de jaillir dans des instantanés.
Et ensuite, et bien, prendre le temps. Comme on en a peu, le piège est
de se mettre dans l’urgence, alors qu’on connait tous ce bonheur d’une
belle respiration au milieu de la tempête.
Nous allons donc oser partager, créer le collectf (egregor), et
s’appuyer en confiance sur celui-ci pour le spectacle.
Une autre ligne est bien sûr les outils que j’ai développé autour de
l’improvisation cirque, qui se joue de la création en direct.
Et bien sûr le thème nous servira grandement…
Především musíme zjistit, jaké jsou technické schopnosti a dovednosti jednotlivců a taky zjistit, jak se spolu na jevišti cítí a jak se cítí na jevišti jako individuality. Nemáme čas na analýzu a experimenty, tedy se budeme soustředit na přítomný moment, na stav, ve kterém se umělecky artristé nachází nyní. Budeme pracovat na drobnějších tanečních a cirkusových choreografických útvarech, které pomůžou k vzájemnému seznámení a spojení kolektivu. Zásadní pomůckou je cesta od individuality, tedy od samotného ega, ke kolektivu. To znamená, že ego každého bude využito ve prospěch skupiny. Nepracuju proto na propojení čísel, ale spíše se soustředím na energii, která vzniká v rámci tvorby inscenace. Takové tvůrčí bujení pomůže k mnohem přirozenějšímu tvaru, než kdyby byl předem kalkulovaný.
Myslím si, že důležité je pokusit se vytvořit kolektiv na základě sdílení a důvěry, a to vše ve prospěch inscenace. Nápomocné nám budou samozřejmě i metody, které jsem vyvinul v rámci cirkusových improvizací. V neposlední řadě nám dost nahrává i samotné téma inscenace.
8. Pourquoi le thème CIRKOPOLIS 1. – Le Moment Présent ?
Proč vlastně téma CIRKOPOLIS 1. – Le Moment Présent ( v překladu „Přítomnost“)
Cirkopolis vient de chez vous, clin d’oeil à un lieu existant, me semble-t-il…
Le moment présent : Nous serons là, à défendre un collectif frais,
ouvert et prêt à tout.
Le moment présent est une invitation à se rappeler que le spectacle
vivant se joue sans fard, en direct, prend des risques.
Ces risques sont techniques bien sûr si on parle du cirque. Ils sont
aussi humains, moraux, instantanés puisque des artistes acceptent de
se montrer en direct.
Un public dans un salle aura toujours ce relief supplémentaire, ce
rapport entre une envie de perfection de spectacle et un vice caché de
recherche de l’accident. Pourquoi, pour vivre un instant unique, non
reproduit.
C’est ce qui fait l’essence d’une scène, ce qui nous pousse et nous
nourrit, nous rend si fragile et si puissant, nous fait passer du trac
à l’invulnérabilité.
Alors célébrons-le ensemble, et puisque ici nous créons en si peu de
temps, nous joins du cirque dans un théâtre, nous ne pratiquons pas
tous la même langue, le risque s’ajoute au risque. Alors allons-y,
faisons lui face en souriant, c’est ce que nous faisons de mieux.
Cirkopolis pochází od vás, „Le moment présent“ značí to, že sami za sebe budeme hájit náš mladý a čerstvý kolektiv, který je myšlenkově otevřený a připravený na všechno. „Le moment présent“ také znamená, že představení se bude odehrávat bez příkras a líčidel, jako živý, přítomný a reálný organismus, který je připraven na sebe vzít všechna rizika. Tato rizika jsou technického rázu stran cirkusové techniky, ale jsou to také rizika lidská a morální, protože artisté se budou představovat divákům přímo a bez přetvářky. Pro diváka pak bude nejvíce vzrušujícím zážitkem poznání přítomného momentu, na hranici mezi dokonalostí a chybou, což jsou dva přítomné momenty v cirkusovém světě. Pak budou mít i diváci možnost zažit výjimečné přítomné momenty, nikoli momenty přehrávané, či reprodukované. A právě tyto momenty jsou naší hybnou silou, která nás posiluje i oslabuje, která nám pomáhá přemáhat strach i zranitelnost. V této inscenaci se riziko pojí s rizikem – uvádíme cirkus v divadle, s lidmi, kteří nehovoří stejným jazykem a navíc ve velmi krátkém čase. Tedy se této výzvě postavíme z příma a s úsměvem, to umíme přeci nejlíp.
9. Qu´est-ce qu´ils sont tes futurs plans créatives les plus proches ?
Jak jsou tvé nejbližší tvůrčí plány?
Je suis à la direction artistique d’une parade de cirque sur Toulouse.
Elle compte plu d’un millier d’artistes qui relèvent le défi de faire
défiler du cirque dans les rues. Un projet qui mêle professionnels et
amateurs, une belle rencontre.
Je mets en scène en ce moment deux compagnie de cirque, Barnabarn et
le cirque exalté, ainsi qu’un solo de cirque musique, Cie Otradnoye.
Et bien sûr je joue toujours, en tant que comédien dans une pièce
dédiée au théâtre de l’instant, dans la création spontanée. Une
compagnie qui s’appelle „Des sourires et de hommes“.
Čeká mě režie pouliční cirkusové přehlídky v Toulouse. Bude to hezké tvůrčí setkání cirkusových profesionálů i amatérů. Zároveň režíruju projekty dvou různých novocirkusových souborů Barnabarn a Cie Otradnoye. A taky nezapomínám sám na sebe a hraju v jedné velmi spontání inscenaci souboru Des sourires et de hommes.
S Albinem Warettem rozmlouvaly Šárka Maršíková a Veronika Štefanová, CIRQUEON – Centrum pro nový cirkus
