Čtveřice našich mladých lektorů v září vyjela na mezinárodní workshop projektu 3C podpořený programem Erasmus+ do italského Castagneto Carducii, kde se učili pracovat s Juggle Boardy od Quat Props. Ve svém ilustrovaném deníku pro vás celý týden zdokumentovala multitalentovaná Dorotka Hofmeisterová.
Galerii Dorotčiných obrázků si můžete prohlédnout ZDE
A tady Dorčino vyprávění:
Ještě před pár měsíci to vypadalo, že se letos za hranice nepodíváme. A natož do Itálie!
(Trenérský program CTF v Lublani a ve Finsku odročen, Wires Crossed v Galway přeloženo na neurčito…). V září se ale mezi dvěma vlnami hladina koronamoře zklidnila a my jsme mohli vyrazit na cestu! Do Castagneta Carducci jsme přijeli s Adamem Horou, Kubou Laichterem a Ludvíkem Polákem 4. září ráno a hned začal workshop týkající se tzv. functional juggling a juggleboardu. Teorii, kterou vymyslel americký žonglér Craig Quat, nám tu představil jeho italský kolega Lapo Botteri. Ve třech dnech jsme pochopili základní principy „process formation“ – jinak řečeno způsoby, jakými lze na juggle boardu posílat míčky (se zkříženýma rukama, pomalu, rychle, s předáním do jiného ráfku, …). Francesco nám ukázal, že se tato cvičení dají přenést i na předměty denní potřeby – například skleničky s vodou nebo věšák na oblečení. Cílem těchto cvičení je pomoci lidem s koordinací, jemnou motorikou, soustředěním. A jak že juggle board vypadá a pro koho byl vyroben? Je to dřevěná deska s pěti ráfky, po kterých se posílá pět míčků. Na každém konci je jeden člověk (vedoucí „facilitator“ a účastník „participant“). Je vhodný především pro lidi s fyzickým nebo mentálním handicapem, ale slouží i všem ostatním, třeba k pochopení principu žonglování kaskády se třemi míčky, a dokonce i zkušení žongléři mohou s jeho pomocí rozklíčovat složitější triky. Během tzv. juggle board session se v mozku účastníka dějí stejné procesy jako při házení míčků a má na něj stejně pozitivní vliv – je to prostě zázrak. Kromě teorie si zkoušíme vést i být vedeni na juggle boardu, učíme se základní sestavu i experimentujeme.
A taky jíme dobré jídlo (obědy trvají 2 hodiny, pak je espresso a pak siesta). Následující tři dny jsou ve znamení pravého italského odpočinku, ale taky večerních workshopů juggle boardu pro veřejnost. Já ležím s antibiotiky v našem bytě s krásným výhledem a kluci popisují zkušenost s vedením juggle board-session pro lidi na náměstí jako podstatnou pro další vývoj v tomto sociálním umění.
Workshop byl pro mě jako pro ne-žongléra přínosný, a to proto, že jsem na žonglování mohla pohlédnout z nové perspektivy – jako na sociální, zdravotní prostředek ke komunikaci a seberozvoji.
Stačí se naladit, poslat míček a nechat se unášet flow…
