V půlce února jsme s Adamem Horou vyjeli do Lucemburska na třetí modul programu Circus TransFormation (zkráceně CTF) – zjednodušeně řečeno jde o čtyřtýdenní kurz pro cirkusové lektory a social cirkusové pracovníky. Každý ze čtyř týdnů má na starost jiná cirkusová škola v různých zemích Evropy. První týden byl ve finském Sorin Sirkusu (tady je reportáž), druhý týden jsme strávili pod střechou belgické École de Cirque de Bruxelles (o tom, jak jsme si to tam užili, si můžete přečíst zde) a tentokrát jsme zavítali do lucemburského Zaltimbanq‘ Zirkus. Na poslední, čtvrtý modul už nikam nepojedeme, protože naopak všichni přijedou sem za námi do CIRQUEONu. Tématem lucemburského modulu bylo “Management / Steering of Teaching”. Povídali jsme si o tom, jak zajistit bezpečný prostor pro učení, co je zóna nejbližšího vývoje (termín je spojený s teorií Lva Semjonoviče Vygotského. Tato zóna zjednodušeně označuje to, co se může člověk naučit s něčí pomocí, ale sám by se to se svými současnými schopnostmi naučit nezvládl), o skupinové dynamice a spoustě dalších zajímavých témat.
Přiletěli jsme v pondělí 10. 2. pozdě v noci, dojeli jsme do hostelu, kde jsme pár kamarádů zastihli ještě vzhůru, ale velmi brzy jsme šli na kutě. Druhý den ráno jsme potkali už všechny. Posledně jsme se viděli v Bruselu loni v říjnu a opětovné shledání bylo velmi radostné. Ráno jsme se také seznámili se Cécile De Meersman, manažerkou zdejšího cirkusu, která se starala o organizační záležitosti a s Dennisem Wezenbergem, místním lektorem, který dělal lektora i nám. První den jsme strávili v hostelu, který byl (nejspíš) skautská základna a měli jsme ho celý jen pro sebe. Na začátku jsme si zahráli pár seznamovacích aktivit s míčky i s náhodnými předměty. Poté jsme si interaktivně ověřili, jak důležité je mít zpětnou vazbu a jaký má vliv, jestli dáme k aktivitě přesné instrukce, nebo ponecháme prostor pro interpretaci. Odpoledne bylo o tom, jak předáváme informace, když někoho něco učíme – vysvětlujeme, ukazujeme, nebo žáka navedeme a nastavíme, ať sám cítí co má dělat, nebo jak má stát. Zkusili jsme si taky jaké to je něco vysvětlovat, když ti, kterým něco vysvětlujeme, nevidí ani neslyší, nebo jim naopak vše musíme popsat pouze slovy. Večer se někteří z nás připojili ke kurzu párové akrobacie, který vede jedna naše spoluúčastnice. Já osobně jsem si šel trochu projít město.
Třetí den se odehrával již v prostorách cirkusové školy. Ten den také přijel náš druhý lektor, Steven Desanghere, který vedl poslední den školení v Bruselu. Několika zábavnými aktivitkami jsme se probudili a poté jsme se vrhli na obsáhlé téma “group management”, tedy řízení skupiny. Konkrétně jsme se bavili o tom, jak moc je nutné skupinu řídit, nebo jestli je lepší nechat skupinu starat se samu o sebe, nebo taky o tom, na co dávat pozor, abychom lidi správně pochopili a nedopustili se nedorozumění. Večer jsme v celkem hojném počtu využili možnost volného tréninku, který zdejší cirkus nabízel i veřejnosti. Hodně lidí spolu sdílelo triky hlavně na hrazdě, ale udělali jsme i pár zábavných pyramid.
Ve čtvrtek jsme opět nemuseli nikam chodit a zůstali jsme v hostelu. Steven nás přesvědčil o důležitosti hraní si a představil nám několik modelů, jak efektivně učit. Večer jsme si šli s Adamem projít město, při čemž jsme vcelku úspěšně zmokli takříkajíc až na kost.
Pátek byl poslední den, který jsme strávili učením se pod vedením Dennise a Stevena, protože oba poté museli odjet za dalšími povinnostmi. Hned ze začátku testovali naši odolnost vůči frustraci pomocí zdánlivě jednoduché aktivity. Vezměte skupinu lidí, rozdělte je na poloviny, které stojí v řadě proti sobě a na natažené ukazováčky jim všem položte jednu dlouhou tyč z papíru. Úkolem je neustále se tyče dotýkat a položit ji na zem. Potom nám Steven povídal o řešení konfliktů. Z čeho nejčastěji konflikty vycházejí a jak jim předcházet. Dále také pár slov o zpětné vazbě a o takzvané “nonviolent communication”. Jde o přístup ke komunikaci vyvinutý Marschallem Rosenbergem, cílem je zamezit jakýmkoliv nedorozuměním a předat druhému jasnou informaci o tom, co cítím, potřebuji atd. Večer jsme si zase společně zatrénovali, tentokrát jsme ale měli cirkusové prostory úplně sami pro sebe. Po tréninku jsme si udělali pizzový večírek se stolními hrami.
V sobotu, poslední den našeho pobytu, nás čekal workshop break dance a slow motion s Benoitem Callensem. Rozehřáli jsme se pomocí break dancových pohybů a pak nám Benoit prozradil, co dělat, aby se zdálo, že se člověk hýbe trhaně jako robot. Potom nás naučil asi minutovou sestavu na jednu písničku. Bylo to hodně zajímavé a zábavné, a taky to byla vítaná změna, když člověk nemusel tolik přemýšlet a mohl se víc hýbat. Odpoledne nás už čekalo jen vyplňování formulářů zpětné vazby. Po tomto oficiálním zakončení jsme se vzájemně namasírovali, kdo chtěl, zůstal na trénink a v hostelu jsme si pak společně uvařili hromadu dobrého jídla. Po večeři jsme se sebrali a šli jsme do města, tentokrát všichni společně.
V neděli jsme už jen uklízeli a postupně odjížděli každý do svých domovů. Celý týden byl dost intenzivní, ale díky tomu, že Steven i Dennis mají oba dost zábavnou formu výkladu, to uteklo velmi rychle. Příští setkání v Praze se mělo odehrát teď v dubnu, ale kvůli koronaviru je přesunuto prozatím na neurčito. Snad se celá situace co nejdříve uklidní a my se všichni ve zdraví sejdeme u nás v CIRQUEONu.
Franta Kloda / #cirqueonteens
