V Pelouse de Reuilly (Paris 12eme) se ve Village du cirque letos konal již osmý ročník festivalu nového cirkusu. Diváci měli po dobu pěti týdnů, od 5. října do 4. listopadu, možnost vidět na 40 představení od deseti různých cirkusových a divadelních společností.
Village du Cirque 2012 v Pelouse de Reuilly připomínala Letní Letnou. Stany byly rozestavěny uprostřed velkého parku na parkovací ploše, spolu s karavany i tradičními maringotkami, pobíhajícími psi, dětmi i dospělými a celý festival se konal za velmi přátelské atmosféry.
Největší a asi i nejatraktivnější podívanou ve velkém šapitó nabízela skupina vzdušných akrobatů CirkVOST, kteří své diváky pohodlně usadili, doslova položili na lehátka tak, aby si nepřivodili bolest krční páteře při pohledu vzhůru. Hodinové představení Epicycle by se dalo zjednodušeně přirovnat ke komiksu nebo animovanému filmu. Této domněnce nahrávaly stylizované kostýmy v zelenošedých odstínech, vzlety a lety těl mezi lany a spoustou kovu. Celé dění se odehrávalo ve vzduchu za zvuků elektro-akustické hudby pod střechou šapitó v obrovském kruhu složeném ze dvou nosných bloků o průměru 13,5 metru. Osm akrobatů ohromovalo svými výkony, které na sebe navazovaly. Jeden vycházel z druhého, vytvářely pomyslné kruhy, cykly a to vše lehce, jakoby se jich netýkala gravitace. Zato na diváka jakoby padala celá tíha jejich náročné, složité kovové konstrukce, všech jejích ozubených kol a lan.
Letošní program nabídl i představení netradiční dvojice, která si říká Les Cousins a věnuje se klauniádám a street artu. Autory představení Plein tube! jsou hraví klauni Julot a René, kteří navodili atmosféru noční ulice. Tu podpořili střídmým svícením připomínajícím světla reflektorů aut. Kouzlili s velkými obručemi, které všelijak proměňovali, například ve volanty, a to vše za každodenních, běžných zvuků, jako je policejní siréna, autorádio a jiné hluky velkoměsta.
Nejvíce mne však oslovil příběh malé Jacqueline v inscenaci Jacqueline sur la terre od La compagnie de la Grande Echelle. Představení belgického dua ve složení Marie-Elisabeth Corent a Sébastien Bruas bylo hráno ve zkrácené formě jako noční program pro diváky předešlého představení a návštěvníky občerstvovacího stanu. Občerstvovací stan byl v podstatě velké šapitó s lavicemi a stoly kolem dokola stěn a rampou u stropu, z níž viselo lano tak, aby nebyla ohrožena bezpečnost diváků sedících na zemi nebo poblíž. Podotýkám, že ani tyto okolnosti neubrali na kvalitě a výsledném dojmu z vystoupení.
Hned na úvod představení Jacqueline sur la terre přichází muž a žena v civilním oblečení a seznamují publikum s historií vzniku inscenace, s tématem smrti a smrtelnosti. Hledají někoho, komu mohou svěřit scénář v tamilštině, aby měli nápovědu v případě, že by jim vypadl text. Od počátku, cokoliv vážného pronesou, vzápětí proloží klauniádou nebo shodí nadsázkou. Text odevzdají jednomu z diváků a mizí za paravánem, aby nejprve vyšla ona, převlečená do černých punčoch a fraku, s buřinkou na hlavě. Připravuje diváky na novinu, kterou má sdělit desetileté holčičce jménem Jacqueline. Maminka Jacqueline, kterou hraje Marie-Elisabeth Corent, řekne: „Tvůj tatínek odešel do nebe za pánem Bohem.“ Rozrušená Jacqueline, kterou ztvárňuje Sébastien Bruas, odmítá zprávě uvěřit, nechce ji slyšet a následně vyleze na nejvyšší strom a je přesvědčená o tom, že tatínkovi pomůže z nebe dolů. Byl přece tak mladý na to, aby zemřel.
Vzdušný akrobat Sébastien Bruas, velký a svalnatý, zároveň však milý a sympaticky vyhlížející muž, je oblečený do ženských šatů a černých kalhot, což vzbuzuje komický dojem a u diváků smích. Jeho projev ale nenese známky jakékoliv parodie a diváci jeho Jacqueline věří. Nejprve se s velkou vervou a za doprovodu rockové hudby rozhoupe na lanové houpačce, až vyšplhá po laně nahoru do pomyslné koruny stromu.
Marie-Elisabeth Corent je v tomto představení především klaun, s každým výstupem mění bravurně postavy a s nimi i kostým, hlas, držení těla, pohyb a gesta a často se obrací na publikum. Ze zoufalé nešťastné maminky je hned strýc, kamarádka, indická tanečnice, Smrt, hasič, zatímco Bruas alias Jacqueline zůstává ve vzduchu. Na laně se nejen houpe, ale předvádí neuvěřitelné akrobatické variace – tu visí za nohu, za ruku, nebo stojí rovnoběžně se zemí. Divák se v jednu chvíli směje, aby mu hned zase úsměv ztuhl ve tváři, pak s úžasem obdivuje vzdušnou akrobacii člověka popírajícího Newtonovy zákony a z překvapení nevyjde až do samotného závěru. Seshora začne téct voda. Bruas se pomalu spouští, chvíli je vzhůru nohama, pak zase vyšplhá a znovu se spustí, pokaždé jinak, až se omotá lanem, aby mohl prudce padnout k zemi a těsně přední se zastavit s lanem zaraženým o stehno. Zcela promočený akrobat předvádí svá vrcholná čísla za doprovodu nostalgického romantického klavíru.
Silný, a zároveň velmi jednoduchý příběh o dívce, která nechápe, proč její tatínek zemřel, se publika, nezávisle na věku diváků, dotkl. Inscenace velmi citlivě a zároveň funkčně, propojila klauniádu se vzdušnou akrobacií a vytvořila svět mezi nebem a zemí, smrtí a láskou, bolestí a smíchem a nezapomněla na naději.
Hana Strejčková
CirkVOST – Epicycle: režie CirkVOST & JP Zaccarini, hudba Antonin Chaplain et Nicolas Farge, účinkují Benoît Belleville, Melissa Colello, David Guillouart, Renald Musacchia, Jean Pellegrini, Sara Sanqvist, Cécile Yvinec
Les Cousins – Plein tube!: scénář a interpreatace: Julot a René
La compagnie de la Grande Echelle – Jacqueline sur la terre: scénář Marie-Elisabeth Corent, režie Laurent Dubost, účinkují Marie-Elisabeth Corent a Sébastien Bruas
foto: Hana Strejčková
vloženo: 21. 11. 2012
Článek vznikl v rámci edukačního projektu Cirqueonu: Jak psát o novém cirkuse, který je určený pro budoucí publicisty.
