S Martinou se potkáváme v Praze na letišti. Vidíme se poprvé v životě, ale vím, že minimálně dvě věci máme společné – zajímá nás sociální cirkus a právě míříme na týdenní workshop The Keys to Social Circus do belgického Kemmelu. Po cestě zjišťujeme, že toho samozřejmě máme společného víc, mimo jiné i to, že na akci podobného typu jedeme obě dvě poprvé.
V odpoledních hodinách přijíždíme do Kemmelu, což je zapadlá dědinka mezi poli a lesíky. Naše ubytování je ve středisku, kde probíhají školy v přírodě, čemuž odpovídá i vybavení. Malé patrové postýlky potažené igelitovým potahem. Z nějakého důvodu nám není povoleno být spolu na pokoji, a tak se rozdělujeme a každá očekáváme příjezd svých spolubydlících. Začínám se cítit jako na táboře – takovej ten už dlouho nezažitej stísněnej pocit…
Tíseň se rozplynula hned druhý den. Přijeli už všichni účastníci ze třinácti zemí a začíná program. Oba naši lektoři – Anja ze Slovinska a Denis z Francie jsou super sympáťáci. Skupina je velmi různorodá, co se věku, povolání i zkušeností týče. Trávíme celkem dost času seznamovacími hrami, které jsem naposledy hrála někdy před dvaceti lety na lyžařském výcviku. Trochu se přemáhám, abych se v tom uvolnila a těším se hlavně na cirkusové workshopy. Čeká nás pozemní akrobacie, žonglování, diabola…
Už během prvních lekcí se dost projevuje různorodost skupiny. Někteří začínají aktivity bojkotovat a uchylují se do rohů se svými telefony. Někteří ale zapáleně spolupracují až do konce. Za sebe musím říct, že workshopy mě vyloženě nenudily, ale v některých chvílích k tomu nebylo daleko. Například hodinový kurz chinese plate, kdy jsem se techniku naučila v prvních pěti minutách, Denis řekl „that’s it“ a bylo to, už jsem ke konci odpočítávala minuty. Naopak třeba žonglování mě ale nadchlo. Doteď jsem neuměla žonglovat se třemi míčky a způsob, jakým nám to Denis vysvětlil a v jedné lekci naučil, byl prostě geniální.
Celkově si myslím, že lektoři mohli o něco líp pracovat se skupinovou dynamikou a celý workshop by tím získal na mnohem větší kvalitě. Návštěva externího lektora z místní organizace byla v tomto jako svěží sprcha, protože jeho blok byl právě o práci se skupinou a skupinovou dynamikou. Odpoledne strávené s tím hodnotím pro mě jako snad největší přínos celého programu.
Vyvrcholením naší týdenní práce byla příprava veřejného vystoupení. Měli jsme asi den a půl, abychom ve skupinkách sami připravili krátkou show s různými pomůckami. Měli jsme si vybrat i vlastní hudbu, kterou ovšem nebylo na čem pustit, protože nikdo z lektorů ani organizátorů nedisponoval žádným přehrávačem. Zkoušky na vystoupení tedy probíhaly při zvuku hudby z notebooku, která ve velké tělocvičně nebyla téměř slyšet. Skupinové dynamice to opět moc nepřidalo a nedá se říct, že by nálada před vystoupením byla nějak euforická.
O to větší efekt ale udělalo vystoupení samotné, které probíhalo v krásném šapitó, konečně hrála hudba a doprovázela nás i barevná světla. Sešlo se několik lidí s dětmi z Kemmelu a naše představení mělo úspěch. Závěrečná euforie tedy přece jen přišla! Od místních jsme dostali pozvání na jejich super belgické pivo a večerní zábavu s živou kapelou. Zbytek noci jsme protančili a mnozí do svého odletu druhý den ani nestihli jít spát.
Alena Chládková
