Z odstupu to zas vypadá trochu jinak. A přestože jsem věděl, že mě čeká psaní reportáže, nedodržel jsem žurnalistický přístup a poznámek jsem si dělal proklatě málo. Není nad to dostat se i ve středních letech do kůže lenivého studenta.
V Tampere pro mě začalo léto koupelí v ledovém jezeře po skoku z můstku hned vedle rozžhavené sauny. Nekonečný den, kde ohnivé červánky západu volně přecházející v jitřní nachový rozbřesk.
Poslední týden výcviku Circus Transformation 4 nás potkal už jako celkem sehranou partu. S Matějem jsme se s radostí objali na letišti a tentokrát v doprovodu Katky jako pozorovatelky se vydali do Země tisíce jezer. Přílet nad ránem nás vítal již zmíněným severským úkazem, tedy, že se nikdy zcela nesetmí. Do spícího hostelu jsme se dostali jen díky starostlivosti spoluúčastnice Gaziny a hned jsme si mohli opět vroucně padnout do náručí. A tomuto vřelému vítání jsme se pak věnovali i ráno u snídaně – Sarah, Unur, Jack, Moxy, Dilberh, Nataša, Sylvi, Sohfi, Nasťa, Claudio, Dimitri… Všichni jako staří známí a small talk jen fičí.
Je tedy štěstím, že tématem týdne je „Creativity“. Tak, jak jí rozumím já, totiž tvořivost připomíná hru dětí, kde imaginace volně tvaruje další kroky. A k tomu se náramně hodí skupinka hravých dospělých, co už se trochu znají. A hráli jsme si moc.
Sorin Sirkus, který naše setkání hostil, se nenápadně krčí na kraji Tampere mezi sklady a halami. Když však vstoupíte, otevře se prostor sálající kouzelnou energii a plakáty na zdech vás nenechají na pochybách, jak vynikajících čísel jsou místní artisté schopni. Aby ne, místní škola funguje od roku 1985 a za tu dobu stačila dozrát v sehraný organismus generující špičkové umělce stejně jako zapálené pedagogy zapojené do několika social cirkusových projektů.
Programem našeho setkání nás provázeli Kamilla Nisso a Jarmo Humalajärvi, ke kterým se v průběhu týdne připojil Simon Llewellyn. Zpočátku jsme se seznámili s teoretickými východisky pro práci s kreativitou. Mluvili jsme o tom, jak podpořit fluidnost a flexibilitu tvoření a všímali si hodnocení, které může proces zastavovat. Jak to zkrátka udělat, aby se člověk cítil uvolněně, kompetentně a napojil se na proud nápadů? Have FUN! Zní to prostě, ale hranice mezi zábavou a otravnou prací je křehká. Zvlášť pokud máte velká očekávání…
A dál už jsme tvořili. Z prostého stavění hradů z žonglérských hraček se ve společné práci stává zážitek propojující celou skupinu i beze slov. Využitím průzkumné hry dostává každý příležitost podílet se na finálním tvaru společného díla a to je přínos, který cirkus dokáže zprostředkovat s velikou lehkostí i bez vysoké úrovně dovednosti.
Vrchol propojení tvořivého zkoumání a vysoké úrovně dovedností nám poté předvedl guru místní žonglérské scény Jani Suihkonen, který si je schopen hrát s jakýmkoli předmětem s nevídanou bravurou. Děravé cigarboxy, tyče s magnety, trubičky na kutálení míčků, záchodové zvony i flusačka se šipkami, to vše se dá organizovat do žonglérské rutiny.
A co teprve akrobacie. Stačí jednoduchý úkol – dostaňte jednoho člena skupiny na druhý konec místnosti, aniž by se dotkl země. A o zábavu je postaráno. Kolika způsoby je možné tento úkol splnit. A jak zábavné je potom sledovat ostatní skupiny, kterak se s tímto úkolem vypořádaly.
Nebo obměňování pravidel u již známých her. Na kolik způsobů se dá hrát „Mrazík“, honička s osvobozováním? Stačí experimentovat a při skupinovém „výzkumu“ najednou vznikají nové tvary a hra získává novou dynamiku. Takto jsme dekomponovali několik her, aby byly opět složeny v jedinečné kráse.
Taky při tvoření rutiny ve skupině se dá na ledasco přijít. Když každý ze skupiny přidá jeden pohyb a ostatní ho zopakují, řetězově vzniká zajímavý pohybový tvar.
Tvořivost se také projevuje v naší imaginaci. Popusťte uzdu fantazii a připravte si cirkusový projekt snů. Na nic nezapomeňte. Od barvy stanu po to, kam chodí komedianti na záchod. Jaký bude dopad na místní komunitu, kam se svým projektem směřujete? To byla teprve salva nápadů! Každý do představy vloží své touhy a potom už jen stačí hledat způsoby, jak těchto nebetyčných snů dosáhnout.
A aby toho nebylo málo, po týdnu hraní jsme si ještě v pátek stihli připravit společné vystoupení k oslavě konce ramadánu v místním komunitním centru. V krátkém čase jsme slepili cirkusový kus „O putování daru“, který symbolicky zakončil naše téměř rok trvající společenství. Bylo velmi příjemnou zkušeností, jak hladce se spolupracuje s lidmi tak otevřenými a pozitivně laděnými.
A pak už nás čekalo jen emocemi nabité předávání certifikátů o absolvování kurzu a rozlučkový večírek v blízkém parku, kde jsme se vroucně loučili a těšili se z posledních společných chvil, k čemuž přispívalo to, že i po půlnoci bylo ještě denní světlo.
Naše česká výprava se brzy ráno, opět za červánků, přepravila na letiště ukryté v lesích a do Prahy už to byl jen kousek. Ještě vřelé objetí po přistání a CTF4 je za námi.
Byl to skvělý zážitek a bylo mi ctí nakouknout do takto pestrého cirkusového světa.
Vojtěch Holický
Projekt Circus TransFormation je podporován evropským vzdělávacím programem Erasmus+ a koordinován Caravan Circus Network. Děkujeme.
