Francouzský soubor Akoreacro, po úspěšném Klaxonu, se po dvou letech vrátil na Letní Letnou s novinkou Dans ton coeur (Ve tvém srdci). Symbióza divadelních principů a cirkusové profesionality dokázala divákům navodit emoční, estetický i adrenalinový zážitek. O tom, že partnerství herectví s akrobacií, že mísení žánrů živého umění – od dramatu přes melodram po frašku – a hudebních stylů zafungovaly, o tom svědčily bouřlivé reakce publika a vstřícná vřava vyvrcholila závěrečnými ovacemi vestoje.
Děj pracuje s banálním, úplně tím nejjednodušším milostným příběhem, ovšem díky špičkové akrobacii se představení rozehrálo rafinovaně a s vtipem, občas hraničícím s příjemnou trapností francouzských komedií.
Celek připomínal telenovelu o dvou mladých lidech, kteří se zamilovali u výrobní linky a prošli nástrahami manželství až k happy endu. Tento univerzální, vlastně nadčasový, ale lehce povrchně vykreslený model, je globálně srozumitelný právě proto, že se může stát kdekoliv na světě a v jakémkoliv čase. Multidisciplinární artisté, kteří se uplatnili jako manipulátoři, technici, performeři, akrobaté, využívali všechny úrovně prostoru v jeho vertikále, také napříč šapitó a mnohdy se děj odehrával v souběžných akcích. Divák v podstatě neměl šanci odklonit zrak, ani vidět úplně všechno. Někteří hudebníci měli svá stanoviště pár metrů nad zemí na platformách připevněných k podpěrám a ad absurdum ještě v těchto výškách manipulovali s pračkou; nebo flétnista hrál s hlavou strčenou v mikrovlnné troubě, dokud se z ní nezačalo kouřit.
Účinkující průběžně vbíhali a mizeli všemi vstupy a východy, pronásledovali se a utíkali, nezřídka za dramatického dunění bouřky. Také se poponášeli, například ve dvou scénách s hlavními protagonisty manipulovali jako s javajkami, čili s loutkami voděnými zespodu. Paraván vytvořili z žíněnek a vždy jedna polovina publika viděla „kuchyň“, tedy manipulaci a vznik triků, ta druhá zase živé „loutkové“ divadlo.
Další způsob nadnášení využili tvůrci v domácnosti manželů, kdy nadzvedávání, následný balanc s artisty na rukách a posouvání vybavení jako náznaku rozšiřování půdorysu bytu skvěle řešil chronologický posun ve vztahu. Později se jediná ženská akrobatka (Claire Aldaya), mimochodem svými výkony uchvacující, vznesla až pod plachtu stanu. Seděla ve vaně, ze sprchy na ni stříkala voda a narůstala pěna. Paralelou k jejímu koupání byla nezapomenutelná scéna v imaginárním bazénu, ve které trenér a plavčík v jedné osobě povzbuzoval k výkonu artistu v plavkách. Ten na hrazdě stál na hlavě, jeho tělo napodobovalo plavecké pohyby, a jak s hrazdou stoupal a klesal, simuloval ponor do hlubin.
Diváckému transu napomáhalo svižné a zrychlující se tempo představení, podpořené živou burcující hudbou a absurdními vpády do situací. Navíc koktejl akrobatických triků, scénických přestaveb a hereckých výstupů často čeřily scény s tajemnými pronásledovateli, které od samého úvodu navozovaly napětí.
Představení režiséra Pierra Guilloise nepostrádalo francouzský šarm, a nechyběl ani chaos, díky němuž jakoby se pokaždé dobily baterky. Nabídlo předvídatelný příběh, ale zároveň nečekané vsuvky. Například využití bílých spotřebičů, které byly rekvizitou, akrobatickým náčiním, ale sloužily i jako zdroj světla. Různé zvraty, například scéna pomsty, v níž se sama žena, podobně jako v již kultovním filmu Kill Bill, ubrání a doslova pokosí hordu chlapů, kteří ji od počátku pronásledovali, přicházely nečekaně. Atmosféru představení také maximálně podporovala neskromná scénografie a propracovaná světelná kompozice. Pozornost například poutala nenápadná světýlka umístěná uvnitř hudebních nástrojů nebo spotřebičů, či ostré střihy ze tmy do světla.
Představení Dans ton coeur ukazuje, že nový cirkus v tomto konkrétním pojetí zahrnuje pro běžného diváka nedosažitelnou fyzickou flexibilitu, kondici a koordinaci a je příkladem obrovsky cenné týmové souhry.
Hana Strejčková
foto: Akoreacro
