Vše začíná tím, že jsou diváci usazeni do půlkruhu kolem malé manéže. Za ní vykukuje krejčovská dílna plná nejrůznějších klobouků, sak, látek, nechybí ani šicí stroj a krejčovská panna. Vše je lehce v přítmí.
Pomyslný prolog se odehrává uprostřed malé manéže, kam je přivezena velká loutka hudebníka, bubeníka a harmonikáře v jedné osobě. Loutka je převážně z drátěné konstrukce, která v sobě obsahuje mechanismus. Ten po spuštění loutku rozpohybuje. Zmíněný hudebník začíná rozehrávat své nástroje a přitom se svépomocí po manéži pohybuje.
Na podobném principu fungují všechny loutky v představení. Možná by bylo přesnější nazývat je objekty, v této inscenaci nejsou „loutky“ klasicky voděny, ale je jim poskytnuto ideální prostředí pro „procitnutí“. Díky tomu dostávají jednotlivé výstupy špetku magičnosti a tajemna. Jejich drátěná těla jsou doplněna o výraznou kašírovanou hlavu a také boty nebo kusy oděvů. Těmito drobnými, ale důležitými detaily se objekty stávají živějšími, realističtějšími. I přesto, že jsou jejich hlavy kašírované, čteme v nich výraz, emoce.
Po bubeníkovi následuje příchod akrobatické dvojice, také vytvořené z drátů, kterou animuje Elsa De Witte. Jako by loutky prováděly artistická čísla párové akrobacie. Hra na cirkus je natolik pohlcující, že „vodič“ jako by po chvíli pro diváky přestával existovat. Tento pocit se mi dostavoval i u ostatních výstupů, v nichž figurovaly loutky a objekty. Nejvýrazněji se tento pocit dostavil při scéně, která byla zcela ovládaná Elsou De Witte. Jednalo se o výstup tančícího páru, který na sobě měla navlečený sama herečka.
Výprava inscenace dotváří příjemnou atmosféru představení; počínaje kostýmy, které jsou velmi elegantní, až po scénografii, která je jednoduchá a připomíná celkem útulný malý francouzský ateliér.
Kromě loutek rozehrává v malém šapitó grotesku podivínský manželský pár Laurent Cabrol a Elsa De Witte. Představení sem tam proloží žonglérskými čísly, manipulací s klobouky, kouzelnickými triky s míčky a výstupy malého černého pudla. Psík plnil všechny požadované povely co nejpomaleji a nevynechal jedinou příležitost si kamkoliv lehnout, což působilo groteskně. Svou laxností budil dojem, že povel splní, až se jemu bude chtít a tím lehce vyvracel představy o precizní zvířecí drezuře.
Pes sám o sobě způsobil v hledišti také mírný rozruch. Zvíře v novém cirkuse nevidíme tak často a zde na to většina diváků nebyla připravena. I když přítomnost zvířete v novém cirkuse není zcela vyloučená a nemusíme pro příklad chodit daleko (v jednom z letošních highlightů festivalu Letní Letná, v představení Bestias, se zvířaty také pracují).
V inscenaci Bêtes de foire není třeba hledat žádný strhující příběh, pracuje se zde především s atmosférou a gagy, což dvojice zvládá mistrně. Výsledkem je velmi milé a trochu absurdní představení.
Kateřina Korychová
foto: Lionel Pesque
