Dne 9. května jsme se vydali s Jakubem Salamonem, členem skupiny Černí Salamandři, na cirkusový projekt Erasmu+ Circollaborative Tools v Budapešti. Pro mě to byl již druhý projekt v tomto krásném městě a tak jsem byla velmi ráda, že se opět setkám se známými. S Kubou jsme již společně prožili dva cirkusové projekty, a tak jsme byli zvědaví, co nás opět v zahraničí čeká. Nejvíce jsme se těšili na návštěvu cirkusového centra InSpiral, kde se schází většina cirkusových umělců z Budapešti i okolí. Tento tvořivý prostor dává čest svému jménu, a jak jsme se mohli sami přesvědčit, inspirací přímo srší.
Hned prvním dobrodružstvím byl pořádný slejvák v momentě, kdy jsme s naditými kufry hledali apartmán, ve kterém jsme měli bydlet. Zkoušku jsme ustáli a zmoklí a unavení po cestě jsme se vděčně ubytovali nedaleko centra.
První den projektu probíhalo jako obvykle seznámování všech členů formou her a různých zajímavých interakcí. Sešli se zde zástupci cirkusových organizací a umělci z Maďarska, Belgie, Itálie, Litvy, Španělska a České republiky. Dozvěděli jsme se, že během projektu budeme tvořit vystoupení s místními dětmi, které bude součástí festivalu pouličního umění a nového cirkusu Cirkeuropa. Dále bylo záměrem tohoto workshopu poskytnout informace a nové metody způsobů využití sociálních sítí a moderních způsobů komunikace jako nástroje mezinárodní spolupráce. Již během první přednášky jsme objevili spoustu nových možností, jak společně tvořit a sdílet materiály jako jsou fotky, videa, nápady, internetové odkazy a podobně. K večeru jsme společně vyrazili do ulic poznávat noční život Budapešti a sebe navzájem mimo cirkusové prostředí.
Druhý den jsme se rozdělili do týmů a začali pracovat na vytoupení – takzvaném flashmobu. Někteří trénovali žonglování, které se později mělo odehrát na tržišti s ovocem a zeleninou, další spolupracovali na šíření informací o festivalu za využití komunikačních nástrojů a tým, kterého jsem byla součástí já, měl na starosti setkání s místními dětmi a tvorbu vystoupení, které ponese sociální poselství.
S dětmi jsme se opět pomocí her a tvořivé interakce poznávali a hráli si s papírovými krabicemi, které měly být později použity ve vystoupení. Našim hlavním záměrem bylo nechat dětem volný prostor pro fantazii a inspirovat se dětskou hravostí. Během druhého dne jsme se tak seznámili s místními umělci působícími v InSpiralu. Spolupráce na festivalu a rozmanitých vystoupeních vytvářela úžasnou atmosféru cirkusové rodiny. Velkým překvapením pro nás byla večerní fireshow v rámci zahájení festivalu, kterého jsme se mohli zúčastnit a spolu s dalšími asi padesáti účinkujícími jsme vytvořili ohňovou scenérii na břehu řeky Dunaje. Aby toho ohně nebylo příliš, po vystoupení jsme se s dalšími účastníky projektu společně ovlažili v proslulých Budapešťských lázních.
Třetí den projektu, tedy sobota, byl nabitý euforií z vydařené fireshow. Odpočatí po koupeli v lázních jsme začali tvořit vystoupení s dětmi, jehož hlavní myšlenkou byla oslava dětského snění, osvobození se z „krabice“ myšlení, kterou jsme nosili na hlavě a společná realizace těchto snů s využitím odhozených krabic. Na vrcholu hromady krabic, reprezentujících náš společný sen, stálo slovo ÁLMODJ, tedy „sen“ v maďarštině. Toto slůvko jsme posléze vytvořili také za pomoci živé abecedy z našich těl. Odpoledne, po úspěšném uvedení flashmobů v ulicích Budapešti, jsme se kochali dalšími vystoupeními umělců z InSpiralu. Následovaly setkání a rozhovory s lidmi, kteří se pouličnímu umění věnují již řadu let, také další vystoupení a mě navíc čekala i návštěva kamaráda a koncert na maďarském venkově.
Neděle probíhala odpočinkově. V InSpiralu byl den otevřených dveří, nabitý workshopy, kterých jsme se mohli zúčastnit a libovolně si vyzkoušet, co nás zajímalo. S Jakubem jsme byli součástí workshopu žonglování a učili děti manipulovat s míčky a poikami. Vyzkoušela jsem i akrobacii a akroyogu. Závěr odpočinkového dne byl pro nás dobrodružnější, než jsme čekali, a to kvůli ztracené peněžence se všemi našimi prostředky. Já, Jakub a Danguolle z Litvy, která se stala naší blízkou kamarádkou, jsme se vydali na Maďarskou policii pokusit se o „záchranu“ peněženky. A jak se říká – všechno zlé je k něčemu dobré, tato zkušenost dala vzniknout velmi silnému česko-litevskému přátelství. Večer jsme společně zakončili tento intenzivní den v příjemném venkovním posezení se všemi účastníky projektu. Unavení, ale spokojení a s dobrým pocitem společně dosaženého cíle – vydřeného festivalu a dne otevřených dveří. Nechávali jsme doznít atmosféru nově vytvořených vztahů a pospolitosti. Jak řekla Veronika, hlavní organizátorka projektu, užívali jsme si svou „lidskou stránku“, ne jen tu pracovní a organizační.
Poslední den jsme hodnotili projekt, sdíleli fotografie, videa a kontakty. Moje ráno zpestřila návštěva české ambasády kvůli ztraceným dokladům, ale díky radosti z tolika nových přátel pro mě tato zkušenost byla o poznání lehčí, než bych čekala. V poledne jsme se po společném jídle rozloučili a vydali jsme se na cestu domů. Jenže to bychom nebyli cirkusáci, kdyby šlo všechno hladce, a my jsme s Kubou na nádraží zjistili, že nemáme dostatek peněz na cestu domů. A tak jsme zůstali další noc v Budapešti, kde nás s vřelým přivítáním a čerstvě upečeným koláčem ubytovala Veronika a my se s vděčností cítili jako doma. Prožili jsme krásný důkaz toho, že v cirkuse jsme všichni rodina. Následující den ráno jsme se konečně vydali na autobus do Česka. K dobrému konci se přidala zpráva na mém facebooku o ztracené peněžence a já ji běžela s úlevou vyzvednout. Ukázalo se, že moderní způsoby komunikace a sociální sítě se dají využít nejen k usnadnění mezinárodních komunikací, ale také jako prostředek dobrých skutků a pomoci s nalezením ztracených věcí.
S vděčností jsme se v opět deštivém dni kodrcali s kufry na cestu domů do Česka, za našimi rodinami a přátel, nabití inspirací, zážitky a zkušenostmi, s trochou nostalgie a obohaceni o nová přátelství. Co dodat, byl to cirkus!
Tereza Oršulíková
