Reportáž Terezy Vohralíkové / V neděli 15. dubna jsme se spolu s Katkou vydaly na cestu směr Dublin na týdenní workshop pro sociální pracovníky, profesionální umělce a pracovníky s mládeží s názvem ST.ART 4. Workshop byl realizován v rámci programu Erasmus+ a hostující organizací byl Ballyfermot Youth Service (BYS).
S Katkou jsme se poznaly až na letišti, ale troufnu si říct, že jsme si hned padly do oka.
Po příjezdu nás čekala seznamovací večeře a po ní už jen odpočinek před náročným týdenním programem. V pondělí jsme se přesunuli do sportovní haly, kterou provozuje BYS, a která se nám stala tréninkovým centrem pro následující čtyři dny, v pondělí se k nám také připojila třetí účastnice české výpravy Andrea. Začali jsme některými mně už známými seznamovacími hrami, ovšem okořeněnými o cirkusové legrácky. Už po prvním dni mi bylo jasné, že má představa týdenního semináře s přednáškami o dobré praxi práce s mládeží byla naprosto lichá. Jak jinak přece pochopit a umět předat to, co znamená pouliční umění a jak významnou roli může umění obecně hrát při práci s mládeží, než si to vyzkoušet sami na vlastní kůži.
O tom tedy byly první tři dny, kdy jsme secvičovali „flash-moby“, učili se žonglovat a především býti klaunem, abychom pak výsledky našeho snažení předvedli během dvou dnů na ulicích Ballyfermontu. Večery jsme pak věnovali prezentacím našich organizací a zemí odkud pocházíme.
Během zkoušek jsme si užili spoustu srandy a taky se sblížili s ostatními účastníky, se kterými jsme už po prvním dni tvořili skvělou partu. Naše přátelství se i díky různým aktivitám na toto zaměřeným jen prohlubovala.
Asi nejnáročnějším dnem byla středa, kterou jsme skoro celou strávili lekcí irských tanců, po které mi ještě večer nohy samovolně hopsaly. Náročný program přes den pak vystřídal volný večer, a tak jsme na chvíli zamířili do centra Dublinu.
Ve čtvrtek jsme pilovali poslední mouchy a připravovali se na pouliční radovánky v ulicích Ballyfermontu.
V pátek nadešel den D a my jsme vyrazili do města, kde jsme měli několikahodinový happening plný žonglování, klauniád, flash-mobů a dalších cirkusových radovánek. Večer pak proběhla Irish Cultural Night, kde jsme se předvedli s naší verzí tradičních irských tanců před místními v ballyfermontském kulturním centru. Nechyběl ani výčep s Guinnessem, a tak nám to hopsání myslím celkem šlo. V sobotu jsme si zopakovali naše pouliční vystoupení a odměnou nám bylo volné odpoledne ve městě.
Večer nás pak čekala společná evaluace a loučení, během kterého ukáplo i pár slziček. Za ten týden jsme se neuvěřitelně sblížili, posunuli hranice vlastních schopností a dovolili si vyjít ze své komfortní zóny, abychom se mohli podílet na něčem prostě skvělém. Nevím, nakolik jsme se zapsali do mysli zdejší komunitě, ale minimálně po nás zůstala ballyfermotská verze Lenonnovy zdi. A snad i na naše šaškování si místní sem tam vzpomenou s úsměvem. To všechno nás spojilo a říct si sbohem proto nebylo jednoduché. Ačkoli, nebylo to sbohem, ale nashledanou, protože jsme se všichni shodli, že tohle je teprve ST.ART.
Projekt ST.ART je podpořen evropským programem Erasmus+
