Poslední týden tréninku pro lektory social cirkusu Circus Trans Formation pod záštitou Caravan Circus Network proběhl v září v Le Plus Petit Cirque du Monde, neboli familiárně „Pípísíem“, v Bagneux v Paříži. Protentokrát jsme se v jeho rámci věnovali kreativitě. Toto téma nemohlo mít pro výuku lepší umístění než ve dva roky staré dřevěné budově PPCM, která je postavena na parkovišti, jež je jí zároveň podlahou, mnohdy jen přetřené barvou. Střed budovy tvoří šapitó pro různé umělecké produkce nejen školy, je vysoké 20 metrů a disponuje přístupem po schodech do jakékoliv výšky, nejeden rigger by zaplesal… Kolem tohoto centrálního divadla je několik zkušebních sálů, kanceláře a dřevěný skládací bar, to by zas zaplesal nejeden artista i pedagog.
Kurzy v září stejně tak jako u nás v Cirqueonu ještě nezačaly, a tak s námi sdíleli prostor rezidenti – marocké uskupení Colo Kolo připravující svůj nový projekt. Jedná se o první profesionální novocirkusovou skupinu, která v Maroku razí cestu tomuto novému směru divadla. Její členové vycházejí z domácích kulturních tradic, kde lidé nejsou zvyklí chodit do divadla, ale scházejí se venku na korzech nebo v otevřených amfiteátrech. Tomu je přizpůsobena i produkce Colo Kolo. Ve srovnání s Marokem je tedy nový cirkus u nás vlastně už zajetou záležitostí.
Kromě setkání s marockými artisty byl náš program rozdělen do dvou částí, jednak teoretické, ve které jsme se věnovali kreativitě v kurzech (respektive přípravě představení s cílovou skupinou), a ve druhé části jsme společně vytvářeli závěrečnou show. Z teoretické části je dobré zmínit práci Phillippa Brasseura, autora mnoha knih a teoretika věnujícího se kreativitě. Setkání s jeho myšlenkami bylo bohužel jen zprostředkované. A jak víme od našich trainers kolegů, kteří dříve jeho přednášky absolvovali, byla velká škoda, že nebyl do našeho týdne zapojen přímo.
Co bylo přínosné od naší hlavní lektorky Katériny byly různé warm-upy a úvodní cvičení k tématu kreativity; od protažení přes floor work až po drobné etudy, do nichž se postupně zapojila větší a větší skupinu. Základem byl poměrně dlouhý čas věnovaný každé části, soustředění se na jednu věc a nepřeskakování z jedné činnosti do druhé. Pro zaujetí naší skupiny nepotřebujeme vždy měnit činnosti a snažit se o co největší pestrost, ale je dobré vyrovnat tyto postupy i jiným přístupem – jít do hloubky.
Škoda, že se v teoretické části nešlo více do hloubky a při přípravě show nebyla využita cvičení k řešení problémů; např. s dynamikou, temporytmem, emocemi). Ve srovnání s předchozím výukovým týdnem v Bruselu byl bohužel tento méně přínosný, ale to se někdy stává.
Pavla Rožníčková