Holešovická Jatka78 na polovinu července přichystala sérii večerů s názvem Mladá krev, ve které představili nastupující generaci (nejen) českých artistů. Otevíracím večerem byla premiéra prvního představení nově vzniklého souboru Feel the Universe Circus Company s názvem The Sky’s not the Limit.
Ač se jedná o nový soubor, někteří z mladých umělců už spolu dříve spolupracovali. Karolína Křížková tvořila dvojici s Janem Jirákem před tím, než Jirák odjel studovat na Akademii moderního cirkusu v Kodani. Nyní se věnuje párové akrobacii se svou spolužačkou z katedry pantomimy na HAMU Evou Starou, se kterou zároveň tvoří dvě třetiny souboru Holektiv. Čtvrtou zástupkyní mladé české krve je Alžběta Tichá, která se specializuje na akrobacii na šálách a laně a momentálně studuje na prestižní Codarts University v Rotterdamu. Soubor doplňují ještě dva zahraniční umělci, Italka Marica Marinoni a Sebastian Krefelo z Dánska. Tématem inscenace je překonávání strachu z neznáma a posouvání hranic nedosažitelnosti. Je ale zřejmé, že umělci především překonávají vlastní fyzické limity.
Představení bychom mohli rozdělit do několika částí, ve kterých má vždy jeden nebo dva akrobaté hlavní slovo a představují se ve své disciplíně. Důležité je ovšem říct, že ostatní, pokud jsou na scéně, nestojí nikdy stranou, ale organicky se do akce zapojují, ať už přesouváním pomůcek nebo tím, že kopírují pohyby hlavního performera a vytvářejí mu tak živé kulisy. Díky tomu představení nepůsobí jako sled čísel, ale má tah od začátku až do konce.
Jako první se představují Karolína Křížková s Evou Starou. Karolína chodí po ležících tělech, opatrně, jako by šlapala na ledové kry, ze kterých nesmí spadnout. Vždy, když dojde na konec řady k Evě, udělají nepatrný akrobatický prvek. Postupně se Eva dostává na nohy a bere Karolínu na ramena. Ostatní následují jejich směr, tvoří kolem nich hlouček nebo kruh a chytají Karolínu při seskocích z Eviných ramen. Performerky jsou sehrané, vystupují spolu už dlouho a je znát, že do svého repertoáru zařadily několik nových, náročnějších akrobatických prvků. Ty vrcholí pyramidou ve třech, kdy se k nim přidává Alžběta Tichá.
Po párové akrobacii přichází na řadu Cyrovo kolo, u nás ne příliš praktikovaná disciplína, kterou má velmi dobře zvládnutou Marica Marinoni. Ostatní umělci se opět aktivně zapojují: ve chvíli, kdy je Maricin pohyb v kole plynulý a probíhá bez přerušení v jednom směru, některý z artistů kolo náhle zastaví a Marica v něm zůstává stát. Zastavení působí jako náhlá překážka v její cestě, než své tělo zase přivede k pohybu. V tomto okamžiku se nejvíce ukazuje smysl živé hudby na jevišti (Tomáš Jirák a Jakub Koláček). Hudebníci sice sledují umělce po celou dobu a drží se podle nich, v okamžicích zastavení kola ale musí být zcela přesní a zastavit se současně s ním. Reprodukovaná hudba by akrobaty zvlášť v tomto případě hodně limitovala.
Disciplínou Jana Jiráka je hand balancing neboli stoj na rukou (disciplína u nás také označovaná jako ekvilibristika). Jan je na stojanech naprosto suverénní a dokáže zároveň využívat shluk těl, který se kolem něj na zemi vytváří a přeskupuje, takže jeho výstup není žádná gymnastika, ale má naopak poetický nádech.
Na jevišti ho vystřídá Alžběta Tichá se svým číslem na laně. Doprovázejí ji další tři artistky, které lano přidržují nebo roztáčí. Přítomnost čtyř žen na scéně doprovází náznaky rivality nebo žárlivosti, ale podané s humorem a především nenásilně.
Do souboje o převahu se pouštějí i muži v duelu, který připomíná souboj, takzvaný battle v breakdance. Vítězný Sebastian Krefelo zůstává na scéně sám a sehraje vtipnou scénku s teeterboardem a na něm připraveným párem bot, které si pomocí skoků přesouvá z jedné strany na druhou. Přidává se k němu Marica, se kterou se už pouští do salt a dalších triků. Působí sehraně a jejich výstup tak díky tomu dobře funguje. To se bohužel mění s příchodem Jana a Alžběty, kteří se k nim přidávají. Především u Alžběty je znát nejistota a některé momenty na teeterboardu vypadají opravdu nebezpečně. Teeterboard je vskutku nebezpečná disciplína a mladí umělci zaslouží respekt za to, že se do ní vůbec pustili a že všechny situace ustáli.
Po této – i pro diváky – náročné části přichází uvolnění a radost, že jsme přeci jen došli na konec cesty a překonali všechna neznámá nebo nebezpečná území. Eva Stará přichází sebevědomě středem a předvádí se v disciplíně, která je jí jako absolventce Duncan centra nejvlastnější, a to je tanec. Už v inscenaci Holektivu Study jsme mohli vidět, s jakou radostí a lehkostí Eva tančí a jak dokáže v choreografii nenásilně využít svou ohebnost. Postupně se k ní, už v lehčí verzi choreografie, přidávají ostatní performeři. V jejich výrazech je patrná úleva a hrdost. I přes nejistotu v některých disciplínách dokázali dát dohromady představení, ve kterém svou technickou vybaveností předčí některé z domácích již zavedených souborů a umělců. To ještě více vynikne díky chybějící výrazné dějové nebo myšlenkové lince. The Sky’s not the limit je především o limitech v tělech, ale i hlavách performerů, kteří se nesmí bát dělat kroky do neznáma a zkoušet nové věci. Je také o limitech českého nového cirkusu, které se s nastupující generací snad o kousek posunou zase kupředu.
Eva Orcígrová
Obsazení: Alžběta Tichá (CZ), Jan Jirák (CZ), Sebastian Krefelo (DK), Eva Stará (CZ), Karolína Křížková (CZ), Marica Marinoni (IT)
hudba: Tomáš Jirák (CZ), Jakub Koláček (CZ)
foto: Feel the Universe Circus Company
