MOŽNÁ najde muže, MOŽNÁ si ji vezme za ženu…. SNAD to dopadne? Při vzpomínce na klaunku utaženou ve svatebních šatech hned naskakují další varianty pokračování věty za slovy „Možná, možná… snad“, za slovy, která nepřímo odkazují k písni Doris Day Perhaps Perhaps Perhaps. A přitom sama Gabriela Muñoz neřekla ani slovo! Sólo Perhaps, Perhaps… Quizás mexické performerky, která si s potěšením hraje s publikem, a zároveň si na nic než klauna nehraje, uvedl festival Prague Nonverbal 2017.
Divák vešel do děje, byť se na hrací ploše nedělo téměř nic. Klaunka nenápadně seděla pod nebesy a psala dopis. Namísto dlouhého vysvětlování, koho představuje, odkud a kam jde, proč to dělá a co se vůbec bude dít, si tvůrci na úvod pomohli filmem v žánru grotesky. Velmi stručná dějová linka ukázala slečnu, která se pokouší o přízeň muže, a to zvláštním způsobem a hlavně neúspěšně. Od té chvíle byl projekční horizont využit již jen pro smyčku obrázku, na němž byla okna s mřížemi (z pohledu zevnitř), scéna se stolem, gaučem a věšákem připomínala pokoj. Gabriela Muñoz pak jako jednu z hlavních rekvizit využívala roličky toaletního papíru, z nichž například tvořila svatební kytici, pánského motýlka, či náznak svatebního koberce.
Osamělá a toužící klaunka, naprosto ponořená v roli – v mimice, gestech, pohybu, v jakékoliv akci a také zjevem včetně kostýmu (fyzickou neforemnost postavy podpořila upnutým korzetem a ošuntělou vrstvenou sukní) – s velkou sebejistotou překračovala veškeré hranice možné i zjevné trapnosti, kterou využívala jako schody pro své gagy. Mosty k publiku stavěla postupně, doslova jakoby se k němu prokousávala. Hned v počátcích s talířkem jahod před sebou a blaženým výrazem si uvědomila, že by bylo vhodné se rozdělit. Bleskurychle však jahodu olízla a opravdu nikdo z publika odvahu nenalezl. Její umanutá představa vdát se ji opakovaně motivovala k činnosti spjaté s přípravami na svatbu, až ji dovedla k obřadu samotnému. Za partnera ji napoprvé posloužil oblek, svatební polibek zvládla s jahodou a k dortu se vrhla s velkou chutí. Když si uvědomila, kolik pozřela kalorií, začala cvičit a cvičení zajídat. Bylo fascinující sledovat, jak si svou marnou groteskní snahou podmaňuje publikum.
S oddaností k heslu, v podstatě typicky kluanskému: „Když neuspěješ poprvé, zkus to ještě a ještě a ještě jednou,“ se vydala do publika a hledala pan Darcyho, pana Pravého, Muže, jenž si ji vezme před zraky publika za ženu. Se stejnou odhodlaností s jakou ovládala jeviště, se vrhala do hlediště. A našla. Část, ve které zapojila diváky v počtu až tří – ženich, oddávající a družička – byla nejvíce předvídatelnou a pochopitelně rytmicky méně vyváženou. Zajímavý obrat však nastal, když ten večer na jeviště nečekaně vpadla partnerka vybraného ženicha a muže si odvedla. Těžko odhadnout, co bylo a nebylo předem domluvené, ale vpád přišel právě včas a měl osvěžující účinek. Viditelná a citelná zkušenost nabraná bezpočtem repríz pak dovedla představení svižně tam, kde začalo. Osamělá, opuštěná žena se vrátila k psaní dopisu pod svá nebesa.
V představení Perhaps, Perhaps… Quizás hodinu sledujete hrdinku jako z červené knihovny, uvězněnou ve svých naivních představách o lásce a toužící po jejím stvrzení svatbou. Vlastně je to tak „jednoduchá“ klauniáda, tak „banální“ příběh, tak divácky přitažlivá groteska, že vám ani nepřijde, že ve finále se před vámi odehrál tklivý melodram s tragickým koncem. Představení Gabriely Muñoz bylo bezesporu jedním z vrcholů festivalu.
Hana Strejčková
Psáno 25. 5. 2017 z festivalu Prague Nonverbal, La Fabrika.
Autor, režie, hraje: Gabriela Muñoz
Producent: Show Pony
Kostýmy: Valentina Muñoz
Art & set design: Gabriela Muñoz and Valentina Muñoz
Video: Marion Sosa
Hudba: Ernesto Paredan
foto: Prague Nonverbal
