V druhé polovině října vyjela část Cirqueon týmu sbírat zkušenosti a inspiraci na cirkusový festival do francouzského Auch. Silné dojmy se promítly i do obsáhlé reportáže z pera Valerie Hetzendorfové.
Auch je malé francouzské město tak dvě hodiny na západ od Toulouse a dvě hodiny na sever od Španělska. Centrum je na malém kopečku a od řeky Gers vypadá jako dekorace středověké pevnosti, je to ale renesanční katedrála. Podél řeky je to pár minut do cirkusového centra, kde se od roku 2007 koná festival Circa. Že se jmenuje Circa, jsem netušila, protože v Cirqueonu všichni mluvili jen o „Oš.“ „Jó, Oš je skvělý!“ „Jó! V Oš je i v říjnu takový teplo, že se tam sedí v tričkách venku a jsou tam jenom dobrý cirkusový představení.“ Takže jsem nadšeně využila možnosti vyrazit do „Oš.“ Přestože jsem měla francouzštinu na gymplu šest let, zkontrolovat si na mapě, jak moc na jihu leží „Oš,“ mi chvilku trvalo, ale nakonec jsem odhalila, že se schovává za názvem Auch. Festival Circa je možné si představit přibližně jako zhuštěnou Letní Letnou. Letos Circa trvala 8 dní, představení začínaly ve 14:30 a poslední startovalo ve 21:00. Už v půl třetí začínají produkce pro dospělé, představení pro děti na Circe moc nenajdete. Obecně po areálu moc dětí neběhá. Což je možná způsobeno i tím, že areál, srdce festivalu, je čtvrt hodiny pěšky od centra, ale představení se odehrávají po celém městě. V bývalé kapli, na krytém pétanquovém hřišti, ve stanu v parku, odkud jsem jednou doslova přebíhala do jiného stanu půlhodinovým indiánským během.
Pravda, malých dětí na festivalu moc není, zato je festival plný „starších dětí,“ z nichž některé tam tráví francouzské podzimní prázdniny. Na festival se totiž sjíždí zejména francouzské, ale nejenom, cirkusové školy. Vedle představení zavedených souborů probíhá skoro až paralelní festival právě cirkusových škol. Těmto studentům je podle mého odhadu mezi 18 a 25 lety, ale viděla jsem vystupovat i spíše třináctileté. Stěžejní pro studentská vystoupení jsou takzvané „Circly“ (Circle) – přibližně půlhodinová představení různých škol, zejména cirkusových přípravek (cca dvouleté přípravné školy na vysoké cirkusové školy). Mladší cirkusoví studenti tyto Circly navštěvují, chodí na profesionální představení a při čekání na odjezd hrají v obrovském kroužku mezi pokladnou a divadlem zip zap (tedy, neposílali si zip zap, ale co jsem stihla zaznamenat, tak i mikrovlnku i pinguin párty měli). Mě velmi oslovil Circle dánské školy. Ne technickou dokonalostí studentstva, ale naopak soudržností jednotlivých čísel a poznáním, že dobré představení není o technice, ale o dramaturgické vizi. Za zmínku stojí také Battle of All Skills – formát inspirovaný tanečním světem. Během přibližně hodiny a půl proti sobě nastupovaly dvojice složené vždy z mladého cirkusáka či cirkusačky a breakdancera/dancerky. Některým z tanečnic nemohlo být více než čtrnáct. Nakonec zvítězilo duo tanečnice a žongléra s kruhy, kterým jsem fandila rozhodně víc než pomyslně stříbrnému tanečníkovi a pozemnímu akrobatovi. Ale moje favoritky tanečnice a chinesepolařka bohužel skončily v semifinále.
Festival je zásadním i pro tzv. „professionals,“ ředitele a produkční cirkusových festivalů, kteří mohou na Circe objevovat představení pro své festivaly. A to nejen z probíhajících produkcí, ale také z prezentací organizovaných centrem Artcena, které probíhají tři dopoledne za sebou. V každém dopoledni je osm (poslední den šest) desetiminutových prezentací připravovaných projektů, na které se umělci snaží získat sponzory a ideálně i bookingy na cirkusové festivaly. Myslím, že jsem vysledovala trend nadcházejících představení – práce se stísněnými či omezenými prostorami. Duet odehrávající se na točně o průměru 50 centimetrů, duet na zavěšené desce metr krát metr nebo skupina akrobatů na soklech, jako kdyby byli sochami s podstavci.
Pokud vás zajímá, co bylo letos „in“ v představeních hraných, musím konstatovat, že to bylo: mluvit, mluvit, hodně mluvit, francouzsky a zejména o problémech s otcem. Nebo alespoň vzpomínat na babičku. Přestože jsem překvapivě rozuměla víc, než jsem čekala, nejvíc jsem si užila maličké představení beze slov souboru Cirque sans nom s názvem námi volně přeloženým jako Psí chlebíček. Ani pes ani chlebíček v představení nejsou, ale plyšová kočička, která umí mrkat a mňoukat, a ještě trochu víc ano.
Vzhledem k tomu, že dojet do Auch nějakou dobu trvá, znamená to, že se tam musí odjet na delší čas, takže po pár dnech už začnete diváctvo poznávat. A je to diváctvo poučené, zainteresované do nového cirkusu a ve svém prostředí. Jakoby se v Auch zhmotňoval kořen slova festival, tedy svátek. Circa je opravdu společným svátkem nového cirkusu.
Je to atmosféra, která se těžko opouští. Kvůli spojům bylo jednodušší strávit ještě před odletem domů noc v Toulouse. Odtamtud se už odjíždělo snáz, když jsme pochopily, že výlohy opravdu zabedňují deskami před demonstracemi, a když nás chrániči obalení policisté vyzbrojení dýmovnicemi s úsměvem prosili, ať obejdeme náměstí před radnicí kolem zátarasů. Stejně jsme spěchaly do Prahy na jinou demonstraci…
Jo a to sezení na sluníčku v tričku v „Oš?“ Jednu noc jsem se modlila, aby mi do rána uschly promočené boty, pláštěnku jsem naštěstí měla.
Tato cestu se uskutečnila v rámci programu Erasmus+ a byla spolufinancovala Evropskou unií.
