Studentky katedry pantomimy na pražské HAMU, Eliška Brtnická a Jana Klimová, se pro svou absolventskou inscenaci nechaly inspirovat závěsnou a jevištní akrobacií a manipulací s předměty; výsledkem je vtipná, pohybově i tematicky pestrá groteska Postav na čaj!
Příběh je prostý, jednoduše čitelný a zábavný. Odehrává se někde mimo náš čas i prostor, daleko na severu, na místě neobydleném lidmi. Na tomto Bohem zapomenutém severu žijí dvě komické bytosti, snad skutečné dívky (svým jednáním však připomínají spíše hašteřící se skřítky), které tráví dlouhou a tuhou zimu ukryté v teple domova čekáním. Akt čekání vystupuje z příběhu jako hlavní téma. Čas jako by se zastavil nebo plynul velmi pomalu. Díky tomu však mohou obě protagonistky rozehrát akční grotesku.
Cílem dvou dívek-klaunů je uvařit si čaj. Každá k tomu přistupuje jinak, nicméně obě potřebují spoustu sněhu, který musí rozpustit v hrnci na plotně. Čekání na teplou vodu si krátí pošťuchováním, vzájemnými naschvály a také domácími pracemi, jako je uklízení nebo věšení prádla.
Základní dramaturgicko-režijní koncepce (na níž Klimová a Brtnická spolupracovaly s Vítem Neznalem) vychází z tradičních klaunských gagů, kdy jeden klaun má nad druhým navrch, tudíž se ten druhý stává terčem jeho útoků. Na druhou stranu je mezi aktérkami patrný i hlubší přátelský vztah. Ten se projevuje především v situacích, v nichž se obě úpěnlivě snaží roztopit sníh a uvařit z něj čaj. Jednoduchý a doslova tělesný humor (ve stylu kopanců, pádů a nečekaných nástrah) pobaví, protože není prvoplánový a přehnaný, naopak je používán s rozvahou a ženskou elegancí.
Šály, hrazda i sněhové koule
Na potemnělé jeviště vcházejí dvě dívky, první (Jana Lomová) se svižně vyhoupne na visutou hrazdu, pohodlně se usadí a dřímá. Druhá (Eliška Brtnická) vyšplhá na sněhově bílé šály, do nichž se zamotá jako do kukly a předstírá spánek. Ostré rozsvícení světel signalizuje, že nastal den. Dívky se postupně probouzejí. Jako první procitá dívka na hrazdě, oblékne si rukavice a čepici a ladně seskočí na zem, kde na ni čeká připravená vysoká holínka, do níž se přesně trefí jednou bosou nohou. Výrazně stylizovanými pohyby naznačujícími únavu a rozmrzelost ze zimy a z brzkého ranního vstávání, se přišoupe ke stolu (ve druhé části představení na něm budou obě dívky provádět párovou akrobacii). Vzápětí se probouzí dívka v šálách a klube se z uzlu. Od první chvíle představuje pravý opak své spoluhráčky: je distingovaná a čilá, jedná v duchu hesla „vždy připraven“.
Již první scéna tak zřetelně odlišuje charakterové typy obou protagonistek. Povaha jejich hry je založená na klasickém protikladném párovém herectví komických a klaunských typů. Brtnická a Klimová však spíše než třeba Laurela a Hardyho připomínají svou předstíranou nešikovností českého Pata a Mata.
Rychlá akce střídá pomalou, vtipná vážnou, pohybové divadlo výmluvnou akrobacii. Komický duch inscenace je narušen pouze poetickou vsuvkou, v níž obě dívky současně předvádějí akrobatické sestavy, na šálách i na hrazdě. Více než akrobacii však jejich elegantní, vyvážené a vláčné pohyby připomínají tanec ve vzduchu. Nejsilnějším pojítkem jednotlivých scén i výstupů je schopnost prostřednictvím náročných pohybových kreací i pantomimických výstupů neustále udržovat vzájemnou komunikaci. Vynalézavá je práce s drobnými rekvizitami: s bílými žonglovacími balónky, které mají představovat sněhové koule, s nimiž manipulují pomocí pokličky na hrnec a kovové naběračky. Míčky končí v plechovém hrnci na plotně. Pak už zbývá jen čekat, až se rozpustí a bude možné uvařit čaj.
Dívky za sebou v závěru představení nechávají malý otazník. Něco nevyřčeného zůstalo viset v mrazivém vzduchu dalekého severu. Začínají i končí tím, že čekají — kruh se uzavírá. Je patrné, že na HAMU vyrostly nadějné novocirkusové talenty.
HAMU Praha – Postav na čaj: režie Eliška Brtnická, Jana Klimová, dramaturgie Vít Neznal, kostýmy Marianna Stránská, premiéra 20.2.2010 DISK DAMU
Veronika Štefanová pro Divadelní noviny 6/2010
