Děkujeme všem prezentujícím i publiku za jejich energii a otevřenost.
Byly to dva dny plné inspirace, diskusí i skvělých setkání. Podívejte se na fotky ze Symposia v naší galerii níže.
Foto: Barbara Matějková
Ohlédnutí za Symposiem cirkusové pedagogiky 2025
Cirkus ve formálním vzdělávání
Ve dnech 16.–17. října 2025 proběhlo v Městské knihovně v Praze historicky druhé Symposium cirkusové pedagogiky, které organizoval CIRQUEON – centrum pro nový cirkus.
Do reprezentativních prostor na Mariánském náměstí se sjeli lektorky a lektoři, učitelé a učitelky, výzkumníci a výzkumnice i zástupci a zástupkyně veřejných institucí, aby společně zkoumali, jak lze principy cirkusové pedagogiky uplatnit ve formálním vzdělávání – od mateřských škol až po univerzity.
Program spojil výzkum, školní praxi i umělecké zkušenosti zúčastněných a ukázal, že cirkus přirozeně rozvíjí všechny dimenze osobnosti – tělo, mysl, vztahy i tvořivost.
Hra, spolupráce a pohyb se tu stávají prostředkem, díky kterému se učíme důvěřovat sobě i ostatním, překonávat překážky, přemýšlet v pohybu a hledat vlastní řešení.
Od školky po univerzitu – a dál
Velkou pozornost vzbudila spolupráce českobudějovického BudeCirkusu s iniciativou Školka v pohybu.
Kateřina Vaněčková a Šárka Zavadilová představily program, který pomáhá pedagogům a pedagožkám mateřských škol začleňovat kreativní pohyb a prvky cirkusové pedagogiky do každodenního programu.
Projekt rozvíjí motoriku, představivost i spolupráci dětí od nejútlejšího věku a ukazuje, že cirkus dokáže nabídnout i těm nejmenším dětem motivační rámec, který je přirozeně vtahuje do světa objevování, spolupráce a fantazie – světa, kde se učíme hrou a radostí z pohybu.
Na opačném konci vzdělávací cesty stojí projekt FitCIRK, vzniklý ve spolupráci Cirkusu LeGrando, CIRQUEONu a Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity.
Jak popsali Barbora Adolfová a Marek Jovanovski, kurz propojuje cirkusové disciplíny s vysokoškolským tělocvikem a pomáhá studujícím najít nový vztah k pohybu.
„Bylo to úplně jiné než hodiny tělocviku ve škole. Cítila jsem se zapojená, i když nejsem nejlepší. Nikdo mě nehodnotil podle výkonu,“ zaznělo v jedné z reflexí.
FitCIRK ukazuje, že principy cirkusové pedagogiky mohou proměnit samotnou podstatu pohybového vzdělávání – od povinnosti k radosti, od soutěžení ke spolupráci.
A že cirkus může doprovázet člověka po celý život, dokládá projekt Cirkus třetího věku, který v CIRQUEONu vede Hana Davidová.
Kurz pro starší dospělé (55+) ukazuje, že cirkus může být přístupný a přínosný v každém věku – jako prostor pro pohyb, radost i setkávání.
„Občas se víc smějeme než trénujeme,“ shrnula s úsměvem jedna z účastnic, Marie Ratzová Štorchová.
Cirkus ve škole
Zcela konkrétní vhled do propojení cirkusu a školní výuky přinesl projekt TěloCIRK, který v CIRQUEONu dlouhodobě rozvíjejí Adam Jarchovský a Kateřina Klusáková.
Společně s učitelkami Evou Burdovou (ZŠ Křesomyslova), Kateřinou Honzajkovou (Gymnázium Nad Alejí) a učitelem a zástupcem ředitele Janem Musilem (ZŠ Palmovka) sdíleli, jak se principy cirkusové pedagogiky promítají do hodin tělesné výchovy.
Z jejich zkušeností vyplynulo, že když se výuka zaměří na spolupráci, důvěru a osobní pokrok místo výkonu, mění se atmosféra celé třídy.
Jak zdůraznila Eva Burdová, cirkusová pedagogika přináší do tělocviku i rozměr postojové výchovy – učí respektu, empatii a odvaze vystoupit z komfortní zóny.
TěloCIRK tak otevírá cestu, jak může tělesná výchova přestat být předmětem výkonu a stát se prostorem pro všestranný rozvoj žáků.
Cirkus a kurikulum
Velký zájem vzbudil panel věnovaný připravovaným změnám Rámcového vzdělávacího programu (RVP).
V debatě vystoupily Mgr. Kateřina Tomešková, Ph.D. (MŠMT ČR),
PhDr. Klára Daďová, Ph.D. (FTVS UK)
a doc. Mgr. Radek Marušák (DAMU, NPI ČR).
Diskuse otevřela otázku, jak může cirkusová pedagogika pomoci školám naplňovat nové vzdělávací cíle – mimo jiné i rozvoj tvořivosti, autonomie a pohybové gramotnosti.
Šlo o klíčový moment symposia, který jasně ukázal, že cirkusová pedagogika se může stát přirozeným partnerem vzdělávací reformy.
Kateřina Tomešková mimo jiné zdůraznila, že nové pojetí RVP přímo vybízí školy ke spolupráci s organizacemi neformálního vzdělávání.
Umění, svoboda a dialog
První den uzavřelo plzeňské Cirkulárium s projektem HRAnice svobody.
Lektorky Martina Vaněčková a Dagmar Pelesná ukázaly, jak lze propojit nový cirkus, divadelní formy a osobnostně-sociální rozvoj s výukou občanské výchovy.
Prostřednictvím pohybu, hry a performance se studující učí chápat pojmy svobody, respektu a odpovědnosti nejen rozumem, ale i tělem.
Projekt tak připomněl, že cirkusová pedagogika může být nejen pohybovým, ale i občanským prostorem pro dialog a učení.
Druhý den – pohyb, data a hřiště
Páteční program otevřel Matyáš Michel z projektu Gamifit vyvíjejícího herní aplikaci podporující pohyb dětí a mladých lidí s prezentací studie “Proč se děti nehýbou”.
Výsledky výzkumu překvapily: mezi časem stráveným u obrazovek a mírou pohybové aktivity neexistuje přímá souvislost.
Klíčem tedy není zakazovat technologie, ale zvyšovat atraktivitu pohybu.
Na Matyáše Michela navázal Adam Jarchovský s přednáškou o konceptu Circus PLAYgrounds – přístupu, který propojuje principy cirkusové pedagogiky s teorií pohybové gramotnosti a rámcem čtyř dimenzí rozvoje člověka (fyzické, psychické, sociální a kreativní).
Circus PLAYgrounds nejsou metodou v tradičním smyslu, ale přístupem k tvorbě učebního prostředí – jak navrhovat prostor pro hru, objevování a růst, který je bezpečný, ale ne sterilní; otevřený, ale strukturovaný; hravý, a přitom hluboký.
Symposium završila diskuze s tvůrčím týmem inscenace První rána kapitána souboru 11:55 a prostoru Vzlet, která přinesla silné téma mezigeneračního dialogu a hledání hlasu mladých lidí.
Jak zaznělo z úst jedné z mladých spolutvůrkyň:
„Nejvíc mě vyděsilo, že ve třiceti pořád řešíte to samý jako my.“
Představení i následná debata připomněly, že cirkus a divadlo mohou být mostem mezi generacemi – prostorem, kde se sdílí zkušenost, pochopení i odvaha být slyšen/a.
Prezentace inscenace zároveň posílila umělecký rozměr symposia, který byl dosud často v pozadí vzdělávacího rámce. Připomněla, že cirkusová pedagogika není jen o pohybu a učení, ale i o tvůrčím sebevyjádření, které propojuje tělo, myšlenku a emoci.
Hlasy publika
Sympozium neskončilo poslední prezentací – pokračuje v praxi, ve školách i v komunitách.
Účastnice i účastníci psali, že si odnášejí konkrétní nápady i odvahu začít.
„Projekt TěloCirk je pro mě inspirací, jak pojmout tělocvik na waldorfské škole.“
„Ráda bych dostala cirkus do sociální sféry, kde by mohl lidem nejvíc pomáhat.“
„Odnáším si odvahu do svých praxí – a vědomí, že bezpečí a radost jsou pro děti víc než výkon.“
“Dozvěděla jsem se kolika možnými cestami lze propojit cirkus se školami a jak ještě více využít potenciálu cirkusu.”
Symposium zanechalo pocit, že cirkusová pedagogika má ve vzdělávání své pevné místo – ne jako doplněk, ale jako přístup, který spojuje pohyb, tvořivost a lidskost.
A možná právě v tom je její síla – v odvaze měnit svět skrze hru, spolupráci a radost z pohybu.
Symposium připravil CIRQUEON – centrum pro nový cirkus, které dlouhodobě rozvíjí cirkusovou pedagogiku v České republice a propojuje ji s formálním i neformálním vzděláváním.
Adam Jarchovský
