Osamělý chlapec na prostém sídlištním plácku, bez kamarádů, jen s plátěnou taškou, sedí před holou zdí. V tašce má ale křída, kterou ve spojení se svou dětskou imaginací dokáže vykouzlit velké přátele, a celý prostor změnit – tu v džungli, tu v divoký západ.
Pět postav nakreslených na z pěti dřevěné panely postavené zdi se proměňuje v dospělé muže, do prostoru se plíží jako zvěř z džungle – někdo je za opici, jiný za kočkovitou šelmu. Zeď rozkládají a mění v ledabyle uspořádané lavičky. V ten moment se poprvé ukazuje, že malý chlapec (teprve osmiletý Kryštof Unger, vicemistr ČR ve své kategorii v akrobatické gymnastice) nebude jen roztomilým doplňkem k výrazně mužným kolegům, ale že je jim svou cirkusovou dovedností v patách. První náznak přichází již při výše zmíněné přestavbě i v artistickém čísle, ve kterém se v poloze hlavou dolů pažemi přidržuje přenášené lavice.
Režijní tandem SKUTR (Lukáš Trpišovský, Martin Kukučka) ve spolupráci s Janou Burkiewiczovou jako by se opět (po muzikálu v divadle Kalich) inspirovali příběhem chlapce Mauglího. Avšak džungle je zde tvořená pouze jeho vlastní fantazií. Prostředí je ryze městské – ať už tomu napovídá funkční a efektní minimalismus scény (například dřevěné panely ve tvaru laviček), nebo takzvané „streetové“ oblečení dospělých artistů. Ulici evokuje i choreografie na počátku představení, kdy jednotliví aktéři postupně překonávají lavičky obdobným způsobem, jako to dělají parcouristi.
Hlavním tématem inscenace je hra – hra, ve které si dupou nohou, hra na houpačku či letadlo. Artisté nahrazují dítěti nejen kamarády, ale dokonce i prolézačky. Jsou to dospělí kamarádi, kteří neodbývají otravné prosby, ale naopak hned vymýšlí, jak daný úkol splnit. Právě zde se objevuje stále náročnější a efektnější párová akrobacie, která působí o to efektněji, že pohazovanou osobou je zde osmileté dítě. Kryštof Unger nemá v mnohých pasážích problém fyzicky se vyrovnat dospělým artistům. Napětí diváků podporuje i hudba, která zatím nebyla nijak výraznou součástí děje a spíše jen dokreslovala atmosféru. Původní smyčcový doprovod pak ale začne být temnější a tíživější. Promění se i osvětlení, které je více hřejivé a něco se začne dít i s dřevěnými panely. Už to nejsou lavičky, ale najednou se promění jako by ve výškové budovy. A my máme pocit, že na město padá soumrak. Chlapec je v této situaci svými kamarády přenášen z jednoho vrcholku lavičky na druhý – jako kdyby lezl po střechách a sledoval ruch pod sebou.
Vztah mezi muži a chlapcem se v průběhu představení postupně mění – zatímco zpočátku je jejich chování dáno přáním chlapce, náhle se vedení ujme pětice dospělých mužů. Z laviček sestaví plošinu s dírou, do které postupně zalézají, chlapce stále odstrkujíce na konec řady. Nakonec zůstává nahoře osamocen. Jen občas vykouknou nově otevíranými otvory (panely artisté hravým způsobem posunují tak, že otvor pokaždé vznikne jinde) akrobaté a chlapce stahují mezi sebe.
Tím se, byť poněkud násilně mění i atmosféra a prostředí. Již nejsme v džungli, ale na divokém západě. Chlapec není hlavním aktérem, ale spíše pozorovatelem jednání ostatních. Mladíci – kovbojové – se předhánějí a z laviček staví čím dál náročnější a vyšší překážky. Udrží vždy vyzývaný Tane Mahuta rovnováhu? Jen si odfrkne, ale jistěže to zvládne. A divák je svědkem brilantní artistiky.
Příběh končí podobně jako dětský televizní pořad. Zeď znovu stojí, ale pomalu se zaplňuje stále novými a novými obrázky. Chlapec křídou maluje slunce, hory, stromy, zvířátka i lunapark, zkrátka vše, co může odkrýt dětská fantazie. Za zdí slyšíme pouť a akrobaté se pomalu loučí.
Souboru se podařilo propojit příběh tvořený dětskou fantazii s brilantním vystoupením malého a talentovaného artisty. Kryštof Unger však na sebe nestrhává pozornost více, než inscenace potřebuje, plynule přechází z aktivní role do polohy pozorovatele.
Barbora Truksová
Článek vznikl v rámci edukačního projektu Cirqueonu: Jak psát o novém cirkuse, který je určený pro budoucí publicisty.
Námět: Marija Pavlović (SRB), choreografie, libreto a režie: Jana Burkiewiczová, režie a dramaturgie: SKUTR (SK/CZ), výprava: Adriana Černá, hudba: Petr Kaláb, zpěv: Csongor Kassai (HUN/SK), návrh akrobatických modulů: Petr Horníček, Zdeněk Moravec, asistent režie, herecká supervize: Željko Maksimović (SRB), účinkují: Petr Horníček, Lukáš Macháček, Matyáš Ramba, Vítězslav Ramba, Jindřich Panský a Kryštof Unger
