Autorská inscenace Bum+ vznikla v rámci platformy CIRQUEON Inkubátor a je ukázkou tvorby současných mladých umělců české novocirkusové scény. Inscenaci režírovali členové souboru Cink Cink Cirk ve složení Zuzana Drábová, Aleš Hrdlička, Filip Zahradnický a Lukáš Bliss. Artisté pod dohledem Elišky Brtnické vytvořili inscenaci, jíž by možná náleželo označení „trojinscenace“ – tři formálně naprosto odlišné části lze jen těžko posuzovat jako jeden celek.
První třetina připomíná varieté a tradiční cirkus, v němž býval jednou z atrakcí i kouzelník s kyticí umělých tulipánů. Záměrná nabubřelost jednotlivých gagů, jako například scéna, v níž Zuzana Drábová se zaujetím balancuje na laně podepřeném židlemi, je důkazem toho, že mladí artisté přistupovali ke zvolenému tématu s nadsázkou. Momenty, kdy do města přijel cirkus a ulicemi se nesl rozhrkaný projev linoucí se z hlásné trouby připevněné k cirkusové dodávce, přináší postava principála vykřikující do megafonu špatně srozumitelná hesla směrem k divákům. Groteskní humor umocňuje postava fakíra, který se v přiléhavých legínách obut prochází po střepech v očekávání obdivného potlesku. Blýskavé kostýmy, velká gesta a nekonkrétní dojem šílenství lehce připomíná scénu z filmu Baze Luhrmanna Moulin Rouge, v níž se skupina varietních umělců snaží přesvědčit bohatého sponzora o tom, že znají obsah své hry, kterou si přitom v danou chvíli zrovna vymýšlejí. Útok na laciné varieté je podáván příjemně komickou formou, jež se ovšem díky své nenáročné zábavnosti mohla rozvíjet v podstatně kratším časovém úseku.
Druhá část je výrazně odlišná oproti části předchozí. Po úvodu, v němž se umělci zlehka vysmívají tradičnímu cirkusu tím, že parodují jeho charakteristické rysy, se inscenace dostává do roviny významně poetičtější. Mizí teatrální kostýmy a osvětlení scény je tlumené. Do popředí se dostává prvek přítomný už od počátku, avšak v této části je natolik silný, že na sebe v některých momentech strhává většinu pozornosti publika – je jím živý hudební doprovod kytaristy, bubeníka a zpěváka Prokopa Jelínka. Jeho hudební dramaturgie až obdivuhodně zesiluje dojem z jednotlivých čísel a dělá je mnohem expresivnějšími. Nejlépe to dokazuje v čísle, ve kterém Zuzana Drábová a Lukáš Bliss předvádí krobacii na kruhu a na šálách. Víc než na akrobatickou náročnost se pak soustředíme na celkovou kompozici a atmosféru scény.
Třetí část opětovně nabourává dosavadní směřování inscenace, když se po hře na cirkus a poeticky dojemném intermezzu na scénu dostává syrový experiment. Artistka s rozpuštěnými vlasy, které ji zakrývají celý obličej, zahajuje scénu, jež bychom mohli nazvat “Běsi”. Mystická elektronická hudba doprovází prudké pohyby umělců zběsile se zmítajících v malém, vodou napuštěném, bazénku. Řev, pády a bláznění však působí poněkud nesmyslně, protože významově nenavazuje na předchozí situace. Autoři zde balancují na pomezí experimentálního umění a jeho parodie.
Stmelujícím prvkem těchto tří dramaturgicky odlišných dějových linií je okurka – nakládačka pojmenovaná jako Mistr Piklz. Na tento zvláštní prvek je soustřeďována významná pozornost, aniž by byla stejně významně dovysvětlena samotná symbolika této sterilované zeleniny. Zřetelněji je možné sledovat záměrnost symbolu v počátku představení, kdy je okurka v zavařovací sklenici vizuálně podobná nedonošenému plodu naloženém ve formaldehydu – kdysi bývaly použity jako atrakce Obludárií, nedílných součástí kočujících cirkusů. Okurky se objevují napříč inscenací několikrát, vzhledem k nedořešenosti přítomnosti této rekvizity však v dalších scénách působí až rušivě, jako bizarnost pro bizarnost, samoúčelný motiv, který je pro autory z jakéhosi důvodu podstatný, ale který by byl možná z pohledu diváka postradatelný.
Roztříštěnost inscenace vzbuzuje dojem, že se mladí umělci snažili uplatnit veškerých svých dobrých nápadů, ale místo toho, aby je rozvíjeli ve třech komplexních inscenacích, spojili je násilně v jednu. Tuto “směsici” však předávají divákům vědomě, o čemž svědčí závěrečná scéna, v níž se nad hromadou ležících těl tyčí hrající kytarista ve slipech, zatímco se na něj seshora snášejí zlaté konfety. Závěr tedy na záměrnou parodii explicitně odkazuje, což ovšem lze vnímat jako výmluvu pro dramaturgický nesoulad inscenace.
Šárka Mattová
foto: Cink Cink Cirk
Článek vznikl v rámci edukačního projektu Cirqueonu: Jak psát o novém cirkuse, který je určený pro budoucí publicisty.
