EduCircation v Řecku (18. – 24. 5. 2014) / Popravdě jsem moc ráda, že jsem za Cirqueon byla vyslána já. Není nás mnoho, co bychom takovýto nápor, fyzický i psychický, byli schopni vydržet. Jen si to sami představte: kemp dimenzovaný pro 800 dětí a dalších 200 lidí personálu (z toho zhruba 28 cirkusáků). Žádné děti, se kterými bychom mohli pracovat, neboť prázdniny ještě nezačaly). Teploty nehorázně okolo 28 °C. Písečná pláž sprostě daleko, přes silnici asi 40 kroků, a za ní modro modré moře. Žádní turisté široko daleko. Trampolína, lezecká stěna, skateboardy, kola, kanoe a kajaky, kuchař, co rád vaří vegetariánská jídla, po každém obědě dvou hodinová siesta, žonglování, akrobacie, tanec, hudba…
Týdenní projekt byl tentokráte zaměřen na tvorbu představení se sociálním tématem. Pracovali jsme intenzivně tři dny (zhruba 9 – 12 hodin denně) pod vedením taneční lektorky a performerky Christiny z Athén. Každé dopoledne jsme na betonovém hřišti trénovali a vytvářeli si „společný pohybový slovník“, každé odpoledne jsme hromadně tvořili scény a obrazy vyjadřující diskriminaci, rasismus, xenofobii a každý večer jsme hledali jejich propojení a přechody, příběhy a řešení jednotlivých scén.
Učili jsme se hodně o lidských právech, o skupinové dynamice, o neinvazivních způsobech motivace, organizace a režie, o trpělivosti, toleranci, empatii, napojení. Nádherně se doplňující i totálně odlišné charaktery, také možnosti a schopnosti všech zúčastněných národností, vytvořily za tu krátkou dobu 45 minut dlouhé představení, které jsme následně odjeli hrát čtvrtý den do školy pro romské děti v Thessaloniki (asi 100 km od kempu). Pro zhruba 300 dětí jsme hráli dvakrát denně; naštěstí uvnitř, neboť venku bylo nehorázné vedro a vše sžírající slunce. Na děti jsme byli připravováni opravdu řádně – pořádně vystrašení. Ale pro ty, co četli reportáž ze Sajokázy, musím uznat, že toto byla opravdu růžová zahrada. Děti byly skvělé, vnímavé, milé. Hodně akční, ale to my máme rádi. Nejvíc nás ranil přístup personálu k dětem – krutý, předpojatý, agresivní, přezírající. Chápu, že takováto práce je asi dosti náročná, že mnoho lidí z personálu školy je již nejspíš unaveno, s vyhořelým plamenem sociálního pracovníka. Ale přesto, vychováváme z veliké části i vlastním příkladem. A tyto děti nedostávají nejhezčí obrázek o tom, jak je společnost přijímá a jak se v ní mají chovat.
Snad alespoň někteří nasáli z našeho představení optimismus a energii. Snad pochopili, že ne každá situace je černobílá a že každý problém má řešení. Z násilí naskakuje husí kůže.
Všechno doplňovala naživo a na míru hraná hudba – kytara, kachon, darbuka a jakýsi řecký strunný nástroj, který si nepamatuji.
Jako přídavek jsme si potom představení ještě jednou zahráli uprostřed Thessaloniki na Plateia Aristotelous. Na rozžhavené dlažbě, na plném slunci se nám se stejnou energií povedlo představení odehrát o dvacet minut rychleji. Nikdo nechtěl přešlapovat na horké zemi a tak se obrazy míhaly jeden za druhým.
Čtyři dny úporné práce, tréninku do noci, únavy a bolavých těl se završily již výše vyjmenovaným rájem a poslední den byl naplněn cirkusovým skotačením ve vlnách a na lodích. V podvečer posledního dne jsme ještě strávili několik hodin aktivním hraním „role games“ zaměřených na lidská práva a hodnocením celé výměny i jednotlivých aktivit. Poslední fiesta při ohni na pláži se všemi hudebníky, účastníky a kamarády až do rána nás odměnila za všechny protrénované noci.
Teď nezbývá než držet palce, aby podanou žádost o grant na pokračování projektu v následujících dvou letech Evropská unie schválila a umožnila nám se nadále stýkat, pracovat se všemi možnými skupinami dětí i dospělými (s fyzickým i psychickým postižením, nebo se sociálními obtížemi). Zkušenosti nabrané na uskutečněných výměnách) si s sebou poneseme do konce života. Je to jeden z motorů, který nás žene kupředu a dokazuje nám, že nic není nemožné!
Takže γεια σας φίλοι[Jásas filos]: Ahooooj, kamarádi. Co nejdřív při další výměně!
Kateřina Klusáková
