Reportáž Lukáše Blahy a Antoníny Rolníkové z mezinárodního festivalu Uuluslararasi sosyal sirk festivalu v Turecku / Co se stane, když do sedmdesátitisícového městečka u hranic se Sýrií pozvete sedmdesát cirkusáků, mimů, žonglérů, klaunů a jiných bizarních existencí z deseti zemí světa? To je teprve cirkus! V podobném duchu se nesl celý festival Uuluslararasi sosyal sirk festivali v Mardinu, kam nás vyslal CIRQUEON na zkušenou. Stejně jako loni, byl i letošní ročník festivalu Social cirkusu zaměřen především na práci s místními dětmi a rozvoj tamního kulturního spektra.
Po 12ti hodinové cestě s turistickou přestávkou v Istanbulu, kde jsme cestou tramvají ze Sultan Ahmed mosque (pro Toni Turecký Taj Mahal) byli doslova vtlačeni mezi mohutná těla turků s kníry, za které by se ani Bratři v tricku nemuseli stydět, jsme konečně dorazili do Mardinu. Mrtví vyčerpáním, ale zvědaví a šťastní. Zabíráme palandy a padáme do mdlob, aby nás o pár hodin později probudilo nezvyklé hlaholení z okolních minaretů. Welcome to Turkey!
Kolektivně odcházíme do jídelního hoodu*, kde pro nás místní ženy připravují 3x denně jídlo (převážně kuskus, zeleninu, bulgur). K jídlu a vlastně kdykoliv během dne Turci popíjejí čaj (turecky çay = čti „čaj“), což ale zdaleka není naše „pytlíková JEMČA“! Po několika neúspěšných pokusech , kdy už jsme se skoro otrávili kofeinem, jsme odpozorovali od místních, že se zdejší čaj musí ředit vodou v poměru asi 1:6, aby byl pitelný. Pak je ovšem skvělý!
Po snídani odcházíme do muzea, kde hrajeme seznamovací hry. Zjišťujeme, že jsou zde týmy z Maďarska (žongléři, chůdaři a fireshow), Ukrajiny (chůdaři, muzikanti), Arménie (herci), Albánie (hadí ženy), Ameriky (herci, akrobaté, parkour, polykač všeho), Belgie (herci, chůdaři, handstands, hand2hand), Itálie (žongléři, klauni), Istanbul (mimové), Finska (akrobaté) a nás z Čech (žonglování a akrobacie). A Hry bez hranic můžou začít!! Zapamatovat si všechna jména je téměř nemožné a tak hrajeme do zblbnutí imaginární volejbal s neviditelným míčem, který pinkáme všem těm lidem s všemožnými jmény.
Program dalších dní byl už zajímavější. Od workshopů, které si každá země připravila pro ostatní, až po skutečný Social cirkus s dětmi z místní školy. Děti nás už z dálky vítaly máváním, radostnými výkřiky a podáním rukou. Nadšeně přijímaly vše, co jsme si pro ně připravili a i přes jazykovou bariéru a improvizované podmínky školní třídy, byly nakonec schopny postavit solidní pyramidu. Byla to pro nás krásná a inspirující práce. Děti z Mardinu a okolí jsou nesmírně vděčné a horlivé! Překypují energií učit se nové věci a bylo by skvělé vést je v tomto směru systematicky. Za těch pár dní, co jsme s nimi byli se nám podařilo vzbudit v nich velké nadšení pro cirkus a nezbývá, než doufat, že jim to vydrží.
Nabití inspirací a novými dovednostmi z předchozích workshopů jsme se společně vrhli na přípravu pouličního představení, které jsme následně každý den prezentovali v ulicích Mardinu a jeho okolí. Vzájemná kolektivní spolupráce a prolínání dalo vzniknout spoustě nových, zajímavých čísel. Naprosto unikátní „Monsters“vzniklo přímo na místě za jedno odpoledne, dokázalo spojit několik národností a technik-pantomimu, žonglování, provazochodectví, párovou akrobacii a mnoho dalších.
Všichni jsme podíleli na všem, včetně technické stránky představení, která obnášela například zavěšení šál a hrazd na hasičský vůz, který, jakožto jediný možný závěsný bod, byl pro nás připraven na každou akci. Byl to vskutku vzrušující zážitek. Zrezivělé, prehistorické, rozviklané rameno vozu se povážlivě rozhoupalo při každém dynamičtějším pohybu a samotný výstup po nejistém žebříku byl výkon hodný , špičkového akrobata…
Atmosféra města byla krásná, klidná a inspirativní. Okamžiky, kdy se ozvou muezíni z minaretů a všechno se zastaví nám nejednou zkomplikovalo představení. Ustat v pohybu když jste na scéně nebylo vždy jednoduché, zvláště pak, když zrovna visíte hlavou dolu na šále!
Turci jsou milí a velice ochotní lidé. Přes neznalost jiného jazyka, než turečtiny, se snaží vyhovět vašim požadavkům a porozumět vám. Byli jsme až zaskočeni pohostinností místních, kteří nám neustále, ale nevtíravě, nabízeli tu něco k ochutnání, tu jejich výborný čaj. Mají příjemný, klidný životní rytmus. Po ulicích se procházejí osli, obložení náklady, Mardinští na trzích nabízí všechno možné od váženého tabáku po skopové hlavy, popíjejí čaj a přátelsky klábosí.
Jak se blíží čas odjezdu, jsme všichni překvapeni, jak rychle to celé uteklo! Někteří z nás se už těší domů, jiní by nejraději ještě zůstali. Všechno to připomíná loučení na Letním dětském táboře. Vyměňujeme si adresy, objímáme své nové i staré přátele, objímáme se všichni navzájem a slibujeme si, že na sebe nezapomeneme a budeme v kontaktu. Jsme bohatší o spoustu zážitků a nových dovedností a zkušenností! Byl to plodný výlet a doufáme, že se příští rok znovu setkáme a navážeme!
Eyvallah, Mardine a hlavně CIRQUEONE!
*hood-místo, jež je nám dočasně, či trvale domovem
