Poslední prodloužený víkend v březnu proběhlo druhé setkání projektu Erasmus+ Circus Clinic, který si bere za cíl prozkoumat možnosti využití cirkusu ve službách klinické psychologie.
Zatímco první setkání v lovaňském Cirkus in Beweging bylo spíše observační, v Praze jsme se snažili udělat program naopak experienciální. Tedy prožitkový. Jako centrální téma zvolené pro toto setkání byl Vztah. Zejména jeho navazování, prohlubování a využití v terapeutické praxi. Téma také korespondovalo s potřebami skupiny, neboť pro splnění úkolu projektu – sepsání publikace – bude ještě potřeba hodně spolupráce.
Nelehký úkol bude již jen najít společný úhel pohledu. Skupina projektu je velmi různorodá ve svém složení. Mísí se v ní sociální pracovníci s dramaterapeuty, akrobati s klauny a do toho všeho psychologové se svými paradigmaty. Celý pátek jsme tedy věnovali hlavně tomu, abychom se lépe poznali, nasdíleli své zkušenosti s různými klienty a vyjasnili si i teoretická východiska, ze kterých budeme vycházet. K tomu všemu nám cirkus posloužil náramně. K prolamování ledů a rychlému sblížení se hodí skvěle. A i tentokrát se nám tato zkušenost potvrdila. Výsledkem bylo několik papírů popsaných nápady, o to více otázek v hlavě a úsměv na tváři. Dá se použít cirkusových technik v psychodiagnostice? Jak nejefektivněji vybudovat vzájemnou důvěru? Jak je to vlastně s tou fantazií? Jak pracujeme se skupinovou dynamikou?
K prozkoumání podobných nápadů nám sloužily následující dva dny. Na ně jsme pozvali vzácné hosty a taky skupina posílila o další profíky pedagogy, psychology a cirkusáky. Vzniklou směs jsme opět cirkusově promíchali a vrhli se rovnou na prozkoumávání empatie. Nejprve trochu neuropsychologie od výzkumníků z FF UP Olomouc o tom, co se děje v mozku, když soucítíme a hned potom se Zdravotními klauny vyzkoušet navazování vztahu v praxi. Vše zreflektovat, procvičit introspekci a po obědě rovnou k jádru – citlivosti člověka a klaunská cvičení pracující s vulnerabilitou (zranitelností). Bylo fascinující sledovat, jak rychle a hluboko jsme se v prožitku dostávali. Bylo to známkou společného pocitu bezpečí a komfortu. Ten byl ještě posílen zesílením důvěry po tanečně-akrobatickém bloku a následován společným úspěchem při passingu. A opět zreflektovat a konečně vydechnout. Ale jen do chvíle, než půjdeme na společnou večeři a zábava pokračuje.
Druhý den už se potkáváme jako staří známí. Zahájíme hned napojením se na své tělesné prožitky a hravou dramatizací, která ihned otevírá fantazijní svět, který můžeme rovnou také sdílet. Jako akademickou vsuvku se tentokrát věnujeme kvalitativnímu výzkumu účinků žonglování na dlouholeté žongléry a jejich spirituální přesah. Odpoledne pak skládáme ze skládacích metrů celé příběhy a propojujeme představivost s technickou zručností. V akrobacii se pak pouštíme do odvážnějších párových prvků a nacházíme nové způsoby spolupráce. Na závěr se alespoň na chvíli ponoříme do nekonečného flow za pomoci poi a večer krom všech rozbouřených emocí reflektujeme i únavu smísenou se spokojeností.
A na rozloučenou už stačí jen to vše zase sepsat, pokusit se to roztřídit a propracovat. To už jsme dělali opět jen v menším počtu kmenových účastníků projektu v pondělí. Ale otázek neubývá. Spíše naopak. Má cirkus využití při vzdělávání psychoterapeutů? Pomáhá rozvoji empatie? Kdo o sobě může tvrdit, že dělá cirkusovou terapii?
Na to vše a ještě mnohem více se pokusíme navázat už teď v červnu v Turíně.