Cirk La Putyka vznikl z iniciativy bratrů Rostislava ml. a Víta Novákových, dědiců kočovné komediantské krve legendárního loutkářského rodu Kopeckých, a právě hluboká rodinná tradice je hlavní živnou půdou pro kreativní myšlení a realizace principála Rostislava Nováka ml. Soubor se poprvé veřejnosti oficiálně představil v dubnu roku 2009 premiérou inscenace La Putyka. Po celou dobu své historie se všemi úspěchy, ale i váhavými experimenty či produkcemi na žánrovém a estetickém pomezí jejich tvorbu charakterizuje snaha o využití mnohosti inscenačních komponentů, zejména hledání rovnováhy mezi divadelním obrazem a artistickou virtuozitou. A právě Cesty jsou svým způsobem signifikantním vyvrcholením nejen pandemií poznamenané doby, ale i dosavadního vývoje souboru.
Projekt zároveň umělecky vytěžil všechny překážky na „cestě“ k divákům: jako například dvakrát odložený termín (původní byl v dubnu 2020), což vedlo k proměně jmen v týmu, a namísto O2 Areny se prezentoval ve vlastním šapitó na pražském Výstavišti. Až napotřetí s rozvolněním hygienických opatření se soubor opakovaně dočkal burácivých ovací. A i když první dekádu má Cirk La Putyka za sebou, byly to právě Cesty, které v září završily jeho významnou etapu. Soubor začal s „hospodskou poetikou“ a došel až k živému monumentu oslavujícímu cirkus jako symbiózu umění, tradice a současnosti.
Tvůrci přenesli na jeviště úctu k předkům i nadšení ze soudobých možností, a to nejen v rovině cirkusových disciplín. Cesty stmelily mezinárodní obsazení, zástupce tradičního cirkusu i tance, cirkusácké triky, činoherní přístup, masky, široké spektrum kostýmů a světelné či jiné vizuální efekty. Hýřily nespočtem precizujících detailů, choreografické kompozice téměř nenechávaly publikum vydechnout a veškerou akci doprovázela „domácí kapela“ (Jan Balcar, Andrej Rády, Veronika Linhartová, Adam Novotný, s hostováním Anny Schmidtmajerové a Matouše Holienčina). Průvodcem vším děním v roli principála Karla Kludského byl Rostislav Novák st. po boku s Annou Novákovou.
Závan historie, vzpomínky a poté i příběhy účinkujících rezonovaly se scénografickým řešením šapitó, kdy v první polovině představení tvořila scénickou dominantu konstrukce stanu a manéže. Jako funkční parcelování prostoru se pak osvědčila propustná tkanina a světelné zdroje, performeři dokonce využívali i ruční svítilny nebo přenosné svítící tyče.
Na chronologický narativ navázala po přestávce dynamická reflexe pandemického období. Umělci všeho druhu se vydali do hlediště a hráli pro jednotlivce nebo ostrůvky diváků tak jako v uplynulých měsících v rámci iniciativ #kulturunezastavis #kulturniokenko #svetloprokulturu atp. Mísení umělců vyvolávalo příjemný chaos v kontrastu s restriktivní autoritou, kterou v danou chvíli ve vyprázdněné manéži představoval Jiří Kohout. Mezi dřevěnými lavicemi nastalo hemžení. Artisté a artistky předváděli dovednosti od loutkářství po silové výkony (včetně odkazu na telefonní ústřednu či nákladní vozy s maskovanými artisty, což byly aktivity, které Cirk La Putyka inicioval v průběhu pandemie). Představení nabralo všelidský rozměr a potvrdilo to, co Cirk La Putyka během posledního roku proklamoval, a tedy přímý kontakt – když divák nemůže do divadla, půjde kultura za ním. A právě pod střechou Azylu 78 se cesty propojily.
Vedle zakládajících členů Cirku La Putyka Jiřího Weismanna, Jiřího Kohouta, Daniela Komarova ad. a současných stálic, jimiž jsou žonglér Filip Zahradnický, akrobat na trampolíně Naim Ashab, Michal Boltnar, Šárka Fülep Bočková, Ethan Law aj., se postavila i mladá generace, která již oživila například Kaleidoscope, a to Helena Nováčková výrazná především ve vzduchu, nebo student Katedry nonoverbálního divadla pražské HAMU Martin Kadrnožka zdokonalující se v disciplíně Cyr wheell. Tradiční formy cirkusu zde prezentovali zejména bratři Richard a David Wolfovi, nebo příbuzenský pár Dimitri a Nancy Štauberti. Číslo Dimitriho Štauberti se stalo jedním z vrcholů večera, kdy balancoval visutou perš a dva akrobaty.
Více jak tři desítky umělců spojily své síly, nápady a energii, aby vznikla retrospektiva rodiny Novákových, Kopeckých, Kludských… Samozřejmě se může zdát, že bylo v představení příliš mnoho ilustrativních ploch nebo monologických či dialogických jednání, nebo dokonce patosu, či oku lahodících výplní. Přesto si celek zachovává kabaretní estetiku poháněnou dynamickým motorem. Novákovy spletité cesty jednoznačně vyústily v divácky impozantní projekt Cesty, jímž uzavřel jednu etapu svého souboru.
Hana Strejčková
Foto: Cesty, Cirk La Putyka
