Social cirkus – toto slovní spojení není na stránkách CIRQUEONU ničím novým a neznámým. V poslední době se zde social cirkus objevil ve spojení s druhým ročníkem mezinárodního projektu Educircation, jehož první etapa proběhla ve španělské Valencii (viz reportáž) a druhá probíhá v těchto dnech v Maďarsku. CIRQUEON se rovněž před pár měsíci stal členem prestižní social cirkusové sítě CARAVAN NETWORK. Jak je vidět, CIRQUEON není na mezinárodní scéně social cirkusu žádným elévem. Jak tomu je ale na domácí půdě?
CIRQUEON v roce 2012 inicializoval vznik české sítě organizací, které se věnují tématice social cirkusu. Ta byla nazvána CIRKONET. Prvními partnerskými organizacemi se stali brněnský Cirkus Legrando, olomoučtí LeVitare a plzenští Žonglér, o. s. Spolu s nadšenci z Českých Budějovic, Prahy a s mezinárodní účastí (nejen Mižu ) byl uspořádán první workshop v Praze v roce 2012.
Téměř po roce se uskutečnilo druhé setkání, tentokrát v Plzni a s mnohem pestřejším programem i účastí. Právě tomuto setkání se budu v reportáži věnovat.
Příjezd účastníků byl naplánován na pátek večer, ovšem pionýrská skupina z CIRQUEONU, ve složení Šárka, Barbora, Pavla a já, dorazila do Plzně již časně odpoledne. Převzali jsme klíče od nádherného více než sto let starého pivovaru Světovar, který je těsně před rekonstrukcí a přeměnou na moderní kulturní centrum. Zatím je využíván k různým kulturním akcím včetně festivalu Žonglobalizace plzeňských Žonglér, o. s., kteří zde i pravidelně trénují. Barbora podpisem převzala odpovědnost za objekt a v jejích očích se zrcadlila obava z demolice historického objektu po příjezdu dvaceti hravých žongléru a cirkusáků.
Tyto obavy jsem vnímal jako liché, vždyť však nešlo o nějaké bezduché cirkusové mejdlo. Naopak, víkend se měl odehrávat v duchu konstruktivních diskuzí nad „vážnými“ tématy. Workshop nesl název HENDICIRK a byl zasvěcen možnostem využití cirkusového umění jako nástroje pro práci s lidmi s postižením. Přičemž důraz měl být kladen na lidi se zrakovým postižením v kontextu projektu „Cirkus naslepo“, který CIRQUEON chytá na podzim letošního roku.
Příjemným překvapením byla účast, kromě známých tváří z Olomouce, Brna a Plzně dorazily i ty méně známé neřkuli neznámé z Jablonce, Liberce a Slovenska (nejen Mižu J ).
Skupina se poprvé setkala v pátek večer v místním bowling baru. Vzhledem k tomu, že jsme nechtěli hrát bowling, nýbrž mudrovat, se toto prostředí ukázalo díky hluku jako krajně nevhodné pro jakékoliv verbalizování čehokoliv. Skupina tedy změnila podnik, ale tak trochu ve smyslu „z bláta do louže“, neboť nám útočiště poskytl místní Motobar, kde se rozléhalo skřípění pneumatik z motokárové dráhy a decibely rockové muziky. Mudrování nebylo přáno a tak jsme se všichni spokojili s neformálním seznámením s novými tvářemi a utužení vztahů s těmi méně novými.
Ráno v deset už všichni seděli v klubovně ve Světovaru a tak se mohlo začít. Nejen kvůli novým tvářím jsme zahájili poněkud obecněji a po nutné rozehřívací hře „Perro, casa, chaos“ jsme usedli k rozmluvě nad social cirkusem a vymezováním jeho definice. Zazněly definice významných světových organizací, které se konfrontovaly s našimi zkušenostmi a postoji. Výsledkem byla plodná diskuze, z níž vyšlo, že je třeba mít konkrétní definici, ale přesně ji formulovat je těžké.
Od obecné diskuse jsme se zaměřili na konkrétnější témata týkající se lidí s postižení. Velice užitečné byly postřehy Petra a Petry z Ledovce o. s., kteří mají mnoho zkušeností s prací s pacienty psychiatrických léčeben. Všichni jsme se shodli nad velkým potenciálem cirkusového umění jako nástroje pro práci s nejrůznějšími skupinami lidí s postižením. Vznikly zde dokonce nápady nových projektů. Před obědem se dostal na řadu Etický kodex lektorů social cirkusu, který jsem pro tuto akci zpracovával na základě zahraničních i domácích dokumentů. Krátké představení bylo jen ilustrační a všichni dostali své výtisky pro studium a budoucí připomínkování.
Po protahovaném obědě v jedné plzeňské restauraci, slušné čtyřce, jsme využili znalostí a zkušeností Dáši z Brna, který dorazila krátce před obědem. Prezentovala obor psychomotorika a možnosti jeho využití v social cirkuse. Byl to velice zajímavý blok a musím říci, že jsem si ho velice užil a myslím, že nejen já. Zvláště pak díky tzv. psychomotorickému padáku, který ukázal velké nedostatky ve spolupráci naší skupiny .
Po tomto strhujícím bloku navázala hra pod krycím názvem „Zásadní“. Byla jakýmsi úvodem do diskuze o lidech s postižením. Skupiny po pěti lidech dostaly za úkol přesunout se na opačný konec místnosti za použití tří matrací, bez toho, aby se kterýkoliv člen dotknul země. To vše komplikoval fakt, že skupina obsahovala jednoho bez zraku, jednoho bez nohou, bezrukého a nespolupracujícího. Vznikaly zajímavé situace, obzvláště pak slovní spojení „nespolupracující Mižu“ se stalo po této hře okřídleným.
Kvůli obědu nás trochu tlačil čas, ale přesto jsme nechali poměrně velký prostor pro reflexi. Předávali jsme si své poznatky a zážitky z rolí. Opravu zajímavá role byla těch, kteří měli šátek na očích. Většinou popisovali frustraci z nevytíženosti, chtěli pomáhat, ale skupina jim nedávala příležitost. Ti co neměli ruce, někdy povzbuzovali verbálně, ale občas rezignovali a občas kopali nespolupracujícího (nejen Mižu ). Nespolupracující byli kapitola sama pro sebe. Od pasivně nespolupracujícího Vojty (za což mu děkuji, neboť si nedovedu představit manipulaci se 100 aktivně nespolupracujícími kilogramy) přes urputného Mižu, po vychytralou a problémovou Dášu. Shodli jsme se, že je skupiny často vnímaly jako problém, který nikdo nechce řešit, a nejraději by se takového člena zbavili. Úplně jinak na tom byli beznozí. Pakliže byl problémový (nejen Mižu J ) středem pozornosti, pak beznohý se ocital někde na periferii a byl často přehlížen. Posledním členem byl „ten normální“, který ač cítil zodpovědnost za splnění cíle, sám nezmohl nic.
Reflexe zvolna přerostla v diskuzi, která se měla stáčet k tématu zrakově postižených, které si CIRQUEON vybral jako cílovou skupinu pro projekt Cirkus Naslepo. Po pauze přišel na řadu blok, ve kterém se parta rozdělila na dvě skupiny. Každá z těchto skupin měla za úkol připravit cca 15 minutový program pro druhou skupinu – skupinu nevidomých.
První skupina si připravila pohádku o Trifidech, která provedla skupinu ošátkovaných trifidí norou, kde měli eliminovat zhoubné houby vrháním trifidích bobků (myslím, že detailnější popis netřeba ). To vše poslepu. Druhá skupina si připravila hernu, která množstvím aktivit doslova uchvátila účastníky. Když jsme si sundali šátky, jen těžko jsme věřili, že jsme místo zadaných 15 minut, strávili bez zraku necelou hodinu! Po reflexi pocitů, kterých bylo opravdu mnoho, jsme den ukončili, alespoň organizovanou část. Řezi se postaral o organizaci dovozu Pizzy (Velké díky!!!) a ostatní se věnovali žonglování a odpočinku. Dlouhý den završil urputný žonglérský kombat, neboli kdo udrží kuželky v pohybu jako poslední – vyhrál.
Neděle z rána ještě patřila teorii, diskutovali jsme nad Etickým kodexem, padlo mnoho připomínek, které pomůžou jeho ustálení. Shodli jsme se na tom, že má smysl takový kodex mít. Pravdou je, že jsme se už jen obtížně soustředili, protože každý z nás očekával workshop s Petterem Wadstenem, prvotřídním švédským žonglérem.
Ten pak završil celý víkend. Žonglovali jsme na dvoře pivovaru a konečně se na nás přišlo podívat také jaro. Workshop byl povedený a doufám, že jsme si ze Světovaru všichni odvezli, krom nových triků, také nové pohledy na social cirkus.
Těšíme se na další setkání CIRKONETU!
Adam Jarchovský, CIRQUEON
