Letní edice pražského festivalu Cirkopolis, výjimečný a plnohodnotný dodatek k zimní části, uvedla osm titulů, z toho dvě ryze zahraniční produkce a dvě premiéry. S jednou z novinek se do Prahy vrátila belgická Compagnie Scratch. Rezidenti Cirqueonu vytvořili představení Mousse o osmnácti kapitolkách, v nichž žonglovali s míčky a naivitou, s absurdními nápady a komikou. Společně a hravě vyprávěli o přátelství. Dvojice sympatických Belgičanů Gaëlle Coppée a Denis Michiels během svého žonglérského představení vykouzlila nespočet úsměvů jak u sebe, tak u publika.
Zdálo by se, že jde o dva nenápadné lidi v civilním oděvu. A přesto ještě, než začali, poutali k sobě pozornost svýma živýma očima a neposedným těkáním. Denis na jevišti fénoval vlasy Gaëlle, pozorovali diváky, a přitom foukal vítr. Smrákalo se a v Kasárnách Karlín na bývalém „buzerplacu“ se za zábavou a přáteli sešly desítky osob. Představení Mousse se jako by s lehkými rozpaky, ať hranými nebo z obav z komunikace v angličtině namísto rodné francouzštiny, začalo odvíjet od nenárokového úvodu, v němž oba nastínili, že půjde o strukturovanou, ale nepředvídatelnou, hru.
Minimalisticky obsazená scéna nezbytnými věcmi (jako je stolek, židle, mikrofon, plastové vědro s míčky, lopatka s prodlouženou rukojetí) působila prostě. Funkční jednoduchost přispěla k pocitu celkové lehkosti. Nemuseli jsme se hluboce nořit do toho, co se dělo na scéně. Ale představení jako by nezávazně a jen tak mimochodem přece jen otevíralo aktuálně podstatná témata, jako jsou mezilidské vztahy, přátelství, propady nálady, neúspěch a podpora. Oba performeři se navzájem komentovali ve smyslu přející pozornosti. A právě v rovině civilního projevu vzájemné důvěry spočívalo kouzlo Mousse. Každá další část potvrzovala nezastupitelnost jednoho nebo druhého.
Například Denis četl názvy, kterým Gaëlle přisuzovala konkrétní pohybový prvek s míčky. Padla-li koruna, sestavila triptych míčků na hlavě. Když zmínil slovo skaut, podržela je v dlani vedle hrudníku, což asociovalo skautskou lilii. Inovativní názvosloví dále obsahovalo samotu, srdeční záchvat, příšeru, fontánu, zvracení aj. Denis ve čtení zrychloval, Gaëlle se v proměňujících kombinacích pokoušela tempu vyhovět. Vznikla nápaditá choreografie opřená o manipulaci s míčky, a současně Denis tímto vtipně slovně manipuloval s Gaëlle. Dovětkem představení pak byla synchronizovaná a svým způsobem virtuózní exhibice jejich žonglérské „hantýrky“.
Z výrazných linek představení vystoupila potřeba přiřazovat názvy k trikům a pohybové parafráze k písňovým textům, které odkazovaly k emočnímu rozpoložení nebo citlivým vzpomínkám performerů. Ilustrativní jevištní akce, jako například zalévání a růst květiny, se pak stávaly emblémy jejich (scénického) vztahu. Gaëlle si oblékla pláštěnku, postavila se do vědra, na jehož dně ležely míčky. Denis rozprašoval vodu, rostlina kvetla, performerka čím dál víc mokla. Nejen zde se mísila kamarádská škodolibost a škádlení s divadelní metaforou. Představení Mousse si dokázalo poradit s rytmizací, překvapováním sebe i druhých, a přesto cokoli se dělo, působilo nenuceně vtipně a mile. V letní podvečer plynuly nenáročné a zábavné minuty, a přitom se za nimi dral pocit naplněných představ o cirkusovém, komediálním představení bez závaží.
Psáno z představení dne 10. 6. 2021, festival Cirkopolis, Kasárna Karlín Praha.
Hana Strejčková
Foto: David Konečný
