Montréal sice není hlavní město frankofonní kanadské provincie Québec, ale za to je největším z québeckých měst a také nejvíce kulturní destinací, do které můžete v Québecu a možná v celé Kanadě zavítat. Tentokrát sem ve dnech mezi 12. a 18. listopadem 2012 přijeli produkční, manažeři, ředitelé festivalů, divadel, nezávislých organizací a kulturních center a v neposlední řadě také samotní umělci, aby se zúčastnili 15. ročníku bienále CINARS. Mezi účastníky exhibičního programu byli i zástupci České republiky, z Institutu umění-Divadelního ústavu Pavel Štorek a za Tanec Praha Yvona Kreuztmannová.
CINARS je významná mezinárodní událost, která má exhibiční i konferenční charakter. Představitelé jednotlivých žánrů i odvětví performativních umění se jednou za dva roky sjedou z celého světa, aby představili kolegům z branže to nejlepší, co se za poslední dva roky v jejich zemích urodilo. Exhibiční část má proto charakter výstavních stánků, v nichž každá instituce nebo soubor prezentují formou video ukázek, letáků, brožur a jiných propagačních materiálů umělecké počiny všech žánrů i druhů, které by měly šanci uspět u zahraničního publika, nebo by bylo případně možné zapojit do mezinárodních tvůrčích projektů. O takové na CINARS nebyla nouze. Byla to doslova umělecká žeň plná lačných umělců, ředitelů a manažerů, dychtících po inspiraci a především kontaktech. V tomto směru splnil CINARS svou funkci naprosto dokonale. Navíc byla tři exhibiční dopoledne doplněná speed networkingem a workshopy s obsahem zaměřeným na kulturní management a marketing.
Nejdůležitější částí CINARS byla představení oficiálního i takzvaného OFF programu, který, jak už na takových akcích bývá zvykem, oplývá mnohem přitažlivějšími a zdařilejšími produkcemi. Představení byla rozdělena do skupin podle uměleckých druhů, přičemž pro mě nejzajímavější skupinou byla ta, jež nesla označení multidisciplinary arts/circus. I když je cirkus řazen do skupiny takzvaně těžko definovatelných umění a skoro to až může vypadat, že měl pouze menšinové zastoupení, opak byl pravdou. Jelikož se CINARS odehrával v Québecu, navíc v Montréalu, kanadské centrále nového cirkusu, je pochopitelné, že cirkus zde hrál podstatnou roli.
V oficiálním programu předvedl pětadvacetiminutovou exhibici soubor L´Aubergine z města Québec, tudíž nebylo náhodou, že většina hlavních představitelů klaunského spektáklu Burletta byli absolventi tamější cirkusové školy Ecole de cirque de Québec. Fragment představení měl přiblížit hlavní záměr a téma inscenace, která se točila okolo tradičních klaunských gagů spojených s lehkou akrobacií a žonglováním. Sympatické, leč pramálo osobité představení se poněkud rozplizlo ve změti kopanců a pádů.
O to naléhavěji jsem očekávala výstup žongléru ze souboru Ea Eo, kteří představili kousek ze své inscenace m2. Tu měli čeští diváci možnost zhlédnout na druhém ročníku festivalu Cirk UFF v Trutnově a stejně jako v Čechách i zde udeřili svým energickým a přesným žonglérským výkonem kuželkou na správnou diváckou strunu.
Součástí krátkých exhibicí byl i fragment z inscenace Timbre Cirque Alfons. Celé představení této inscenace se odehrálo večer před krátkou exhibicí v divadle Etoile na předměstí Montréalu. Cirque Alfons byl založen teprve nedávno. Jeho zakladatelé pochází z obce Saint-Alphonse-Rodriguez, jasná inspirace pro název souboru. Hlavní myšlenka pro vznik tohoto hudebně-cirkusového seskupení se zrodila v hlavě Antoina Caranier-Lépina, který chtěl vytvořit cirkusový rodinný podnik vycházející z tradičního cirkusového modelu. Obsah představení Cirque Alfons má v sobě mísit jak tradici a cirkusovou nomádskou nostalgii, tak moderní cirkusové výrazové prostředky. A možná právě tyto dvě odlišné roviny způsobují rozpačité vyznění jejich nové inscenace Timbre, která je druhá v pořadí po pilotním projektu La Brunante. V případě inscenace La Brunante spolupracovali s québeckým režisérem Alainem Francoeurem, který má za sebou i režii absolventského představení C´est assez pour aujourd´hui na Ecole nationale de cirque.
CINARS byl ideální příležitostí představit širokému profesionálnímu diváctvu ze širokého okolí, jak lze propojit tradiční québeckou hudbu, zvyky a tance s moderní cirkusovou artistikou, z velké části založenou na manipulaci s předměty (ekvilibristika na pařezech, žonglování se sekyrami a manipulace s kolem od povozu). Rytmickou živou hudbou, stepováním v dřevácích a boucháním do dubového stolu místy dokázali navodit atmosféru divoké lidové zábavy. Statní akrobaté, kteří se do jednoho honosili plnovousem a prostým lidovým oděvem, umocňovali atmosféru dob minulých. Jejich folklorní ambice by snad i ve spojení s akrobacií fungovaly, kdyby ji tyto dvě výrazové složky dramaturgicky nestavěli mimo sebe, ale pokusili se je propojit. Celé představení se pak rozpadalo na výstupy, neřku-li čísla, která sami o sobě sice mohla být jímavá, ale po čase jako samostatná podívaná zkrátka přestala bavit. Představení tak ztrácelo napětí a diváka zbavovalo naděje z očekávání, že přijde vrchol, tematicky jasné vyvrcholení jakožto podtržení všeho, co se na jevišti během večera událo.
Na CINARS zavítaly i jiné québecké soubory, mezi nimi i slavný Cirqeu Éloize a 7 doigts de la main. Cique Éloie představil v rámci OFF programu inscenaci Cirkopolis a 7 doigts de la main uvedli v cirkusovém centru La Tohu svou novinku Séquence 8.
Z přespolních cirkusových souborů se v exhibiční hale ukázala i australská Circa zastoupená kmenovým režisérem Yaronem Lifschitzem. Potkat člověka, který má na svědomí jedny z neojriginálnějších cirkusových projektů posledních let, byla vskutku čest. Circa na OFF CINRS nevystupovala, ale na vavřínech neusíná. Jejich posledním tvůrčím počinem je inscenace S, se kterou právě vyráží na světové turné.
Události, jako je CINARS, mají v oblasti performativních umění význam především proto, že umožňují ve velkém měřítku prezentovat tvorbu umělců z celého světa. Tito pak budou moci v budoucnu opět vycestovat s představeními nebo vytvořit mezinárodní projekty. Je to jeden z mnoha způsobů, jak udržet současné živé umění na živu.
Veronika Štefanová
foto: CINARS
