Projet.PDF se rozhodl vzdát hold ženám. Ryze ženské uskupení Portés de femmes vytvořilo inscenaci, která groteskně a zároveň naléhavě tematizuje věčné otázky o ženách. Soubor se pokouší diváka donutit přemýšlet o mateřství, ženské prostituci, anebo o stereotypech, které si příliš nepřipouštíme, ale rozhodně bychom měli.
Jak moc přímočaře s námi artistky budou komunikovat, se dovídáme hned v první scéně. Na jeviště se vyrojí šestnáct žen, na kterých je patrné pokročilé stádium těhotenství. Nicméně za chvíli zjišťujeme, že většina z nich reálně těhotných není, protože si břicha začnou masakrovat nejrůznějšími skoky, přemety a dopady. Po porodu různě hezkých i ošklivých plyšáků se inscenace rozjíždí a během hodiny nám svižně rozčeří zaryté stereotypy o ženách – ať už skrze řeč těla nebo slova.
Mužský silový prvek v inscenace nechybí. Artistky nemají sebemenší problém být si ve zvedačkách či náročnějších choreografiích oporou. Ty ale nutně nepředvádí. Velmi citlivou scénou je i jejich pouhá přítomnost na jevišti v černých oblecích, které jim zahalují včetně obličeje vše s výjimkou ňader. V pozadí posloucháme výpovědi francouzských prostitutek a v publiku nás mrazí.
Z nejdříve přehledného sledu vážnějších a groteskních scén se postupem času stává jeden velký mix, ve kterém vše vrcholí ve scéně s akrobatkami předvádějícími slepice. Měli bychom se smát, ale něco je špatně. Akrobatky nabízí publiku molitanové míčky, ať si na řadu čekajících „slípek“ hodí ten svůj. Žena je tak prezentována jako materiál, terč a pobavení. Jako divákům se nám nechce házet, zároveň nechceme brzdit průběh inscenace. Přistoupíme tedy na primitivní zábavu. Následně mají potrefené slípky šanci chytit svatební kytici. Jaká žena by ji nechtěla?! Navíc je-li růžová?! A ještě lépe, když plní sen každé ženy, tedy aby si ji vybral klidně náhodný muž.
O ženách se mluví pořád. V Česku se ale diskuse většinou smrskne na nálepkování „feministka“ a „nefeministka“ a tím diskuse končí. Ryze ženský cirkusový projekt (ženy tvoří i technický tým) nám ukazuje, jak se dá naléhavost předložených otázek řešit pomocí nového cirkusu. Navíc s humorem a chytře. Akrobatky svou energii neustále přelévaly do publika (řečeno nejen metaforicky) a zapojily tak diváky do společné hry i diskuse. „Nějaký problém?“ Inscenace končí touto přímou otázkou a divák má sice úsměv na tváři, ale myšlenky na problémy, které možná sám nechtěně přiživuje, mu dají ještě zabrat.
Barbora Schneiderová
foto: Ian Grandjean
