Region Brusel vyhlásil letošní rok rokem cirkusu. Spolupořádá festivaly, podporuje cirkusová představení a hostí konference a mezinárodní setkání. A letošní březen je pro nás v CIRQUEONU obzvlášť bruselský. Během dvou týdnů se nás tam z CIRQUEONu vystřídalo sedm, nejdřív přijeli lektoři Katka Klusáková a Adam Jarchovský na soustředění Circus TransFormation (CTF) plánovat, jak bude vypadat příští rok evropského školení pro lektory, pak jsem dorazila já na valnou hromadu mezinárodní youth a social cirkusové sítě CARAVAN následovaná Veronikou Štefanovou, Šárkou Maršíkovou a Evou Orcígrovou, které přijely na obrovskou (450 účastníků!) cirkusovou konferenci Fresh Circus pořádanou sítí Circostrada spojenou s cirkusovým festivalem Up!
Během čtyř dnů v belgické (cirkusové) metropoli jsem se stihla potkat se zástupci cirkusových škol ze všech koutů Evropy, ale i z Palestiny nebo Etiopie. CARAVAN totiž před pár lety otevřel dveře i cirkusákům z dalších kontinentů a čítá aktuálně úctyhodných 27 členů. Srdcem CARAVANu je od počátku Brusel a to nejen proto, že je centrem EU a zároveň to tam mají skoro všichni Evropané stejně daleko. Důležitou buňkou CARAVANu totiž vždycky byla místní École de Cirque de Bruxelles (ECB), škola s 37 lety zkušeností a perfektním programem vzdělávání cirkusových pedagogů, kam jezdí studovat zájemci z celého světa. A taky s cirkusovým ředitelem Vincentem Wautersem, odhodlaným přesvědčit kohokoli, že cirkus (a hlavně chození po laně) je to nejlepší, co se mu mohlo stát. ECB sídlí v prostorách Tour&Taxi, obrovské firmy pronajímající haly na výstavy a veletrhy, a díky Vincentovi a jeho nekončícímu boji za cirkusovou pedagogiku tam neplatí nájem.
Je velmi inspirující vidět, kam se cirkusové školy za desítky let svojí existence dostaly. Nejen ECB, ale třeba i finský Sorin Sirkus, který má soustavu profesionálně vybavených tréninkových hal, nebo francouzský Le Plus Petit Cirque du Monde, kterému město dokonce novou budovu postavilo. A zároveň je taky uklidňující vidět, že i tihle matadoři youth a social cirkusu řeší stejné problémy jako menší a mladší organizace – všichni by potřebovali víc zkušených lektorů, všichni bez přestání jednají o pojištění a bezpečnostních pravidlech a všichni by potřebovali víc času na to, aby mohli realizovat všechny svoje social cirkusové plány. Každý druhý člen CARAVANu by si přál mít větší prostory, víc zkušeností v jednání s městem a státními úřady a zázračný univerzální rezervační systém, který by všechnu administrativu udělal za ně. A protože dobře víme, že sdílení zkušeností funguje, plánujeme kromě už existujících programů pro lektory i semináře a vzájemné návštěvy ředitelů, projektových koordinátorů a administrátorů.
Teď probíhá debata, jestli potřebujeme spíš mentory nebo kouče, odborníky z umění nebo byznysu a jestli je lepší začít školením jednotlivců nebo podporou celých týmů. Ať začneme čímkoli, jsem si jistá, že to CARAVANu prospěje. Ve všech „caravanských“ zemích jsme došli k podobným závěrům, že se musíme kromě učení samotného víc soustředit na advokacii youth a social cirkusu a přesvědčit školy, organizace a úřady, že cirkus je skvělým prostředkem práce s mládeží a dalšími specifickými skupinami. V CIRQUEONu se o to v ČR snažíme už od roku 2012, kdy jsme spolu s dalšími partnery založili Cirkonet, česko-slovenskou youth a social cirkusovou síť, ale teď od „bruselského března“ se pustíme i do evropské debaty o cirkusové pedagogice. Na valné hromadě CARAVANu jsme totiž byli zvoleni novým členem Rady CARAVANu. Moc si toho vážíme a budeme se snažit dokázat, že i když jsme v oboru „jen“ deset let, máme co říct.
Barbora Adolfová
